Článek
Vorel spíše dojímá, než že by se snažil o halasnou srandu za každou cenu. Čistou komedii nenatočil, nejedna hlavní postava tu končí tragicky a celková atmosféra nemíří k sérii gagů, i když nemainstreamový humor byl Tomáši Vorlovi vždy blízký, ale k něčemu, co by se dalo označit za úsměvný film.
Instalatér Cafourek je dobrák a podivín s mírnými sklony k autismu, které se snaží korigovat obětavá matka. Už jí ale docházejí síly. Cafourkovi je čtyřicet a vůbec nejeví zájem o mezilidské vztahy. Aby se nemusel zabývat obtížnou emocionální stránkou života, schovává se za práci a drobné vtipné hlášky, kterými všechny odbývá.
Ne že by to někdy nedělala většina lidí, ale u Cafourka to překonává veškerá měřítka. Lpí na svých rituálech, vždy na minutu přesně ví, kolik je hodin, a sbírá staré záchodové mísy.
Ukázka z filmu Instalatér z Tuchlovic - Ta po tobě jede
Jakuba Koháka pro hlavní roli kvalifikoval hlavně podivínský vousatý zjev. Jurodivá postavička se mu prostě dá věřit. Dobře mu sekunduje maminka Eva Holubová, která se omezuje na lamentace, kolik co stojí a na aranžování setkání s místními ženami, které instalatér dokáže spolehlivě zkazit nechtěně vtipnými poznámkami jako „sluší ti to - částečně“.
Jeho kamarády pojali Jan Budař a Petr Čtvrtníček jako dvojici buranů, jež se vyžívá ve řvaní na fotbale a v nadávání na Vietnamce nebo Romy. Zejména Budař propůjčil své postavě nadmíru zahořklosti a je velmi dobře, že se to Vorel pokusil alespoň stručně vysvětlit útěkem manželky a dcerou, se kterou si, jak sám přiznává, vůbec neví rady. Repertoár jeho výchovných metod se totiž omezuje na „pár facek“.
V současné kinematografii je téma podivína žijícího s maminkou a jeho tragikomických setkání s opačným pohlavím snad až příliš časté. Proto také nemůžeme od Vorlova sympaticky malého vesnického filmu se stopáží 85 minut čekat cosi revolučního. Podstatné je, že příběh vypráví s citem, vcelku věrohodně a bez krkolomností ve scénáři.