RECENZE: Klíč svatého Petra je splácaná vánoční moralita

Stačilo vidět prvních deset minut a bylo jasné, jak vše dopadne. Začátek byl slibný, honička s ukradeným klíčem od nebeské brány byla jako z němých grotesek. Nebylo jen jasné, proč svatý Petr (Ivan Romančík) chodil do pozemské hospody, kde mu zloděj Vilém (Mark Kristián Hochman) ukradl klíč. Ale budiž, logika není silnou stránkou pohádek. Přece jen by to ale chtělo něco více, jako v případě jablka poznání v druhém Andělu Páně, kde bylo jasné, jak se dostalo z ráje na Zem.

Podvodnice Emílie (Berenika Kohoutová) obere zloděje a začíná honička. Zaplete se do ní i potulný muzikant Tobiáš (Filip Březina). Všichni tři se utopí a vodník (Lukáš Příkazký) si dá jejich dušičky do hrníčků. Tady by příběh mohl končit.

Jenomže vodník obdivuje princeznu Violu (Sára Korbelová), a když se ukáže, že se pro ni hledá ženich, tak se rozhodne usilovat o její ruku, přičemž z rozrušení převrátí hrnečky s dušemi tří utonulých. Ty skončí u nebeské brány, kde si svatý Petr stěžuje, že ji musí odmykat šperhákem – podobné hlášky dnes nesmějí v pohádkách chybět. Svatý Petr jim dá tři dny na nalezení klíče, jinak půjdou do pekla. V tu chvíli se za ním objeví až zbytečně lacině působící šlehající plameny.

Pak už následuje jen kaskáda klišé. Princezna se vrátila ze studií a ukázalo se, že ji více zajímala studia práv a účetnictví než vyšívání. Hnedka se jí nezdá, kolik peněz má jít na opravu rok staré cesty. Jak už to bývá obvyklé, král (Petr Nárožný) je popleta a královskou pokladnu vysávají kancléřka a kancléř (Sabina Remundová a David Novotný). Hned je jasné, že se pokusí zbavit princezny, aby jim neviděla pod ruce. Avšak nikdo z nápadníků si ji nechce odvést k sobě, všichni by rádi žili na zámku. Jedinou výjimkou je vodník.

Mezi nápadníky se zaplete i trojice poslaná na zem pro klíč. O něm ani svatý Petr neví, kde je. Přitom by stačilo požádat vševědoucího a všemohoucího, jenomže to by nebyla žádná pohádka.

Potulného muzikanta Tobiáše přihlásí jeho komplicové mezi nápadníky. Nelogičností přibývá s tím, jak klíč postupně střídá majitele. Nakonec skončí v rybníku.

Protože ho kancléřovi chtějí získat, řeknou nápadníkům, že princeznu dostane ten, kdo jim přinese klíč. Trojice podstrčí vodníkovi falešný klíč, zatímco oni hledají dál ten pravý, aby ho mohli vrátit svatému Petrovi a neskončili v pekle. Když mu ho mají odevzdat, neudělají to, protože se rozhodnou zachránit princeznu. Logika opět kulhá na všechny čtyři.

Běží na hrad, aby ukázali, že oni mají ten pravý klíč, jenomže kancléřovi i s vodníkem a princeznou už míří k jezeru, kde plánuje vodník žít. I když princeznu miluje, naráz se ji rozhodne utopit, což už vůbec nedává smysl, protože celou dobu vystupoval jako dobrák hnaný láskou. Proč se neprojevil zákeřně dříve?

Nakonec vše dobře dopadne. Kancléřovi se utopí, vodník dá jejich duše do jednoho hrníčku, kde se neustále hádají, princezna si vezme Tobiáše, ačkoli ten o ni původně neusiloval, a Violka tak může začít stavět školy, aby byli všichni vzdělanější, s čímž by autoři zabodovali i za nejtužšího stalinismu.

Podvodnice a lupič si nejen padnou do náruče (jeden vztah nestačí), ale rozhodnou se i nepodvádět a nekrást a pracovat. Působí to jako z padesátých let. I vodník se polepší. Uvědomil si, že pochybil, když chtěl stáhnout princeznu pod vodu, a zloděje i s podvodnicí učí bůhvíproč na suchu plavat jako žáby. To už není jen o vítězství dobra nad zlem, jak tomu obvykle ve štědrovečerních pohádkách bývá, ale výchovná moralita jako vyšitá, idylka jako ze zářných zítřků.

Janák se vrátil k akční pohádce, jakou byla už nepříliš povedená Princezna a písař. Opět zanesl do pohádky současné reálie, tentokrát v podobě vzdělané princezny, u které chybí už jen to, aby mluvila o ekologii.

Výsledek je tristní, žádné napětí, jen sled nesourodých akčních scének, žádný ponor do duše, scenárista pohybuje postavami, jak se mu líbí, a příběh byl zdlouhavý. Herci nemají co hrát. Plní jen úkoly scénáře. Efekty celkový dojem nezachránily, ba naopak. Byly mizerné.

Vše plyne po povrchu a příběh nedokáže diváka vtáhnout, posloužit může jen jako kulisa. Janák přitom dokázal natočit pár dobrých pohádek, což ukazuje Vánoční hvězda. Ta však měla výrazně lepší scénář. A bez dobrého scénáře nejde natočit dobrý film.

HODNOCENÍ: 30 procent (ale jen proto, že jsou Vánoce)