Článek
Je to první díl údajně klasické detektivky odehrávající se v současném Švédsku. Je to žel i doklad toho, že v novém žánru manželská dvojice opustila přednosti svého keplerovského psaní. Nehodilo se do něj implantovat tolik drsnosti, a tak byť je vražda hned v úvodu provedena velmi razantně, mnoho krve příběhem neteče.
Následující konverzační vyšetřování soukromé detektivky Julie Starkové a jejího parťáka, policisty Sidneyho, svým vpravdě nezáživným stylem zásadně přispívá tomu, že detektivka Až najdu klíč je veskrze průměrná.
Postrádá vypravěčský drajv, nemá nápaditou zápletku ani příběh a chybí jí překvapení (nepočítejme rozuzlení). Při čtení tak spíše unavuje, než baví. Jsou v ní dokonce momenty, které by dobrý redaktor nejspíš vyškrtal, neboť jejich přínos je nulový a příběh pouze natahují. Poněkud otravné je i rozebírání vztahu, který je mezi oběma vyšetřujícími. Má to být jistě druhá linie děje, namísto toho jej však rozmělňuje.
Naopak dobře napsané jsou dialogy, stejně tak popisy povahových rysů i podoby těch, kteří jsou v tomhle příběhu podezřelí. Do nich se promítla autorská zkušenost, kterou manželská dvojice za léta aktivní činnosti nasbírala.
Po součtu toho všeho nicméně platí, že v soutěži dvou literárních přezdívek vyhrává s velkým náskokem Lars Kepler. Alex Ahndoril zaostává o pořádný kus.
Alex Ahndoril: Až najdu klíč |
---|
Host, překlad Karolína Kloučková, 269 stran, 399 Kč |
Hodnocení: 40 % |
Lars Kepler: V nočních můrách vidíme dobré znamení
Lars Kepler: Joonu Linnu se zabít rozhodně nechystáme
Může se vám hodit na Zboží.cz: Až najdu klíč - Alex Ahndoril (2023, pevná), Až najdu klíč - Alex Ahndoril (2023) [E-kniha]