RECENZE: Kiss. Nejžhavější kapela světa po půl století

Do vyprodané haly nejprve vtrhla kalifornská formace Dirty Honey. Kapela, která vznikla v roce 2019, okamžitě dobyla první příčku singlové hitparády Billboard Mainstream Rock Songs jako historicky první bez dosud podepsané vydavatelské smlouvy. Její energický hard rock sice neposouvá hudební vývoj nikam, ale chytlavé písně nutí podupávat si do rytmu.

Těsně před jedenadvacátou hodinou zazněl z aparatury Rock and Roll od Led Zeppelin (stejně jako minule), na mamutích obrazovkách bylo možné sledovat (stejně jako minule) příchod muzikantů chodbami šaten a pak už přišla exploze ohně a tradiční úvodní skladba Detroit Rock City z alba Destroyer.

Po ní následovaly další léty prověřené jistoty, písně Shout It Out Loud a Deuce. Kytarista a zpěvák Paul Stanley při nich prověřil hlasové dispozice publika obvyklou soutěží o to, která strana haly bude hlasitější.

I po půl století existence nepůsobil koncert Kiss jako fosilní retro večírek, ale jako plnohodnotná rokenrolová podívaná. Program byl postaven na skladbách z nejsilnějšího období kapely, tedy ze sedmdesátých let, a nechyběly obvyklé kousky, tedy plivání ohně, umělé krve z úst baskytaristy a zpěváka Genea Simmonse nebo poněkud narcistní výzvy Stanleyho, aby publikum vyvolávalo jeho jméno (tentokrát to bylo poznání kratší než minule).

Se sólovým zpěvem došlo i na bubeníka Erika Singera ve skladbě The Black Diamond a v prvním přídavku Beth, v němž zasedl za náhle se vynořivší bílé piano. Posledním kouskem večera byla Rock and Roll All Nite následovaná reprodukovanou hymnickou God Gave Rock’N’Roll To You II. Ta vyprovázela třígenerační publikum včetně zjevně předškolních dítek a kompletních rodin z plnohodnotného rockového koncertu.

Je-li pravda, že aktivní činnost Kiss po půl století končí, je pravda i to, že jejich svébytný fenomén tu zůstává a zůstane.

Hodnocení: 85 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: Alive! - Kiss, Kiss - Kiss, Animalize - Kiss, Destroyer: Resurrected - Kiss, Gold - Kiss