Hlavní obsah

RECENZE: Kiefer Sutherland, herec, který dobře zpívá, skládá a má skvělou kapelu

Když si nějaký herec vezme do hlavy, že vstoupí i na hudební scénu, obvykle je to vnímáno jako rozmar. Takový krok zpravidla nemá náležitou odezvu, v hudebním světě má status čehosi raritního a na koncerty se chodí spíše kvůli tomu, aby byl herec viděn, nikoli slyšen. Kanaďan Kiefer Sutherland však v neděli večer v pražském Lucerna Music Baru tyto mýty částečně rozmetal.

Foto: Zdeněk Hejduk

Kiefer Sutherland si s diváky připil na zdraví.

Článek

I v jeho případě přitom v minulosti bylo působení na hudební scéně hlavně oživením jejího běhu. Po třetím albu Bloor Street, které vydal loni v lednu a jež svou písničkovou i interpretační kvalitou převyšuje předešlá, se nicméně věci trochu změnily. Zpěvák, hudebník a skladatel vyrazil na turné, obklopil se muzikanty, které si najal ve Velké Británii, a užívá si toho, jak do sebe vše dobře zapadá.

V Lucerna Music Baru, zaplněném žel jenom více než z poloviny, vyběhl na scénu hned po svých muzikantech, napočítal do čtyř a spustil písničku Ole’ Lonely Life, bezmála syrový rokenrol s doteky punku a ukotvením v country music. Právě posledně jmenovaný styl je základem jeho tvorby. Přistupuje k němu však v moderním duchu. Není jeho otrokem, leč vnímá ho coby domoviště svých písní a pokojně z něho odchází k jiným inspiracím.

V představování nového alba byl důsledný. S kapelou z něho odehrál a odzpíval většinu skladeb, čímž vpustil fanoušky do svého života.

Foto: Zdeněk Hejduk

Kiefer Sutherland byl ve skvělé formě.

V titulní Bloor Street vzpomíná na časy prožité v Torontu, městě, které miluje a jež mu prý také kus života vzalo. V písni County Jail Gate zpívá o svém pobytu ve vězení, když v tom kalifornském strávil v roce 2007 osmačtyřicet dnů za řízení v opilosti. Chasing The Rain je o tom, jak je s kapelou na cestách, což přirovnává k jakémusi „honění se za deštěm“, neodolatelnému, prožívanému. O životě, který přestává stát za to, zase zpívá v Going Down.

Herec a hudebník Kiefer Sutherland: I v hudbě vyprávím příběhy

Kultura

Protože každý jeho text má jasný obsah a každý se vztahuje k nějakému jeho prožitku, pocitu či dojmu, mohl Sutherland před některými písněmi na pódiu přidat historku či zajímavost. Potom se s kytarou v ruce pustil do zpěvu a v každé písničce se mohl opřít o svůj jemně nakřáplý, osobitý a příjemný hlas, muzikálnost a to, že si do koncertního repertoáru vybral skladby, které nejsou monotónní, nýbrž melodicky proměnlivé a v tomto ohledu přitažlivé.

Foto: Zdeněk Hejduk

Kiefer Sutherland si koncert užil.

Potřebný tlak jim nadto spoluvytvářela interpretace doprovodné kapely, v níž skvělí muzikanti odvedli skvělou práci. Dali písním vzrušující koncertní náboj a celému vystoupení podporu, která ve spojení s přednostmi Sutherlandovy práce vedla k tomu, že z pódia šlo energie dost.

Diváci se však rozhodli nevzít si ji všechnu. Kdesi u nich ten její nesmírně příjemný tlak bohužel trochu opadl.

Přitom ten nedělní večer náramně rozjela už americká zpěvačka Sari Schorr v roli předskokanky. Její bluesrockový blok, v němž ji doprovázel pouze kytarista, s jistotou odtajnil, jak úžasný stylový hlas má a jak procítěné jsou její povětšinou volné písně.

Kiefer Sutherland
Lucerna Music Bar, Praha, 9. července
Hodnocení: 85 %
Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám