RECENZE: Když promluvila. Film o tom, jak novinářky odhalily Weinsteina

Film původem západoněmecké režisérky Marie Schraderové Když promluvila odkrývá práci dvou investigativních novinářek listu New York Times Jodi Kantorové (Zoe Kazanová) a Megan Twohey (Carrey Mulliganová), jimž se podařilo najít oběť, která byla ochotna jako první zveřejnit své zážitky s dnes nejznámějším sexuálním predátorem. Článek vyšel 5. října 2017, otřásl v základech celým Hollywoodem a de facto rozpoutal hnutí #MeToo.

Scenáristka Rebecca Lenkiewiczová vystavěla příběh po vzoru legendárních filmů, jakými jsou Všichni prezidentovi muži režiséra Alana J. Pakuly s Dustinem Hoffmanem a Robertem Redfordem (aféra Watergate) nebo Spotlight Toma McCarthyho (o zneužívání nezletilých představiteli arcidiecéze).

Sleduje krok za krokem práci obou novinářek, která se zdá velmi dlouho naprosto marnou. Jednak proto, že jde o jednoho z nejmocnějších mužů Hollywoodu, jednak proto, že tu, která by jako první promluvila, nemohly velmi dlouho najít.

To je zároveň jediný kámen úrazu. Zatímco shora zmíněné dva filmy postupně odhalují další a další nitky, které novináři splétají dohromady do pevného provazu, film Když promluvila do značné míry opakuje dlouho totéž, strach oslovených žen veřejně promluvit, protože Weinsteinova moc je obrovská. I když druhá polovina filmu má větší spád, stopáž 129 minut je nadbytečná, a to je také důvodem, proč divák nemusí být vtažen do příběhu s tak silnými emocemi jako u Všech prezidentových mužů nebo Spotlight.

Přesto emotivní chvíle rozhodně nechybí, což je dáno už podstatou skutků, jichž se Weinstein dopouštěl. Mezi oběťmi, které novinářky navštěvují, přitom nečekejme slavná herecká jména. Ty, které se mu nepodvolily dobrovolně, Weinstein buď uplatil tučným odstupným (z firemních peněz), nebo zničil. Každopádně jejich kariéry setkáním s ním vesměs skončily.

Jedinou hvězdou je Gwyneth Paltrowová, která ovšem svědčit nemohla, protože k napadení nakonec nedošlo. Mimochodem, říká se, že její tehdejší přítel Brad Pitt, který je jedním z producentů filmu Když promluvila, byl jediný, kdo si mohl dovolit si na Weinsteina pořádně došlápnout. A Gwyneth měla klid.

Film postupuje jako rekonstrukce vyšetřování Weinsteinova případu, k čemuž novinářky do značné míry podnítilo zjištění, že ač byl Donald Trump více než podezřelý ze sexuálních deliktů, stal se prezidentem. Zobrazení novinářské práce a podpory, kterou mají obě ve své redakci a jejím vedením, působí sice trochu jako z říše snů, ale bez toho by k ničemu z toho, co novináři v tomto případě dokázali, patrně nedošlo.

A jakkoli film sleduje tento jediný případ, divák v něm už zároveň cítí to, co jeho odhalení odstartovalo. Tuší to i filmové postavy obou novinářek a také filmoví šéfové New York Times. Pokud nenajdou nikoho, kdo by byl ochoten promluvit, bude to velký malér, ale pokud se vše podaří, jedinou výpovědí ani Weinsteinem to určitě neskončí. Vznik hnutí #MeToo a postupně společensky naprosto jiné vnímání sexuálního obtěžování jejich tušené očekávání jen potvrdily.

Svět se opravdu kauzou Harveyho Weinsteina a tím, co nastartovala, změnil. Dnes už každý ví, že když žena říká ne, opravdu tím může myslet ne, že vztahy mezi podřízenými a nadřízenými a pedagogy a studenty nesmí překročit jisté hranice. Film Když promluvila až dokumentaristicky ukazuje, jak nesnadné bylo k tomuto novému vnímání sexuálního predátorství dojít. V tom je jeho síla. Že to má všechno i své extrémy a ne vše je tak jednoduché a jednoznačné, je úplně jiná, s filmem nesouvisející věc.