Článek
Její první alba Don’t Forget (2008) a Here We Go Again (2009) přinesla dívčí pop rock disneyovské hvězdy seriálů pro teenagery. Předloňský počin Unbroken se povedl ze všech nejlépe, je na něm několik silných balad a slušných písniček ve znamení popu a r’n’b.
Novinka nazvaná Demi se od předešlých nahrávek liší tím, že měla být cíleně hitová. Je na ní převaha elektropopových tanečních písniček, jejichž záměrem je zaujmout na první poslech. Tak byly vybrané, tak bylo album vyprodukováno a podřízen je tomu i jeho zvuk.
Písničky na předešlé kolekci Unbroken byly příjemnější, protože v sobě neměly touhu diktovat popový vkus. Novinky ty ambice mají, ovšem pořádný kus za nimi jsou hlasové i pěvecké schopnosti Demi Lovato. Není špatná zpěvačka, intonačně i výrazově své party v povětšinou technicky jednoduchých skladbách zvládá. Nemá ale nic víc. V jejím hlase není charisma, není v něm rošťácký ani sexy náboj, chybí mu rockové vzrušení, postrádá originalitu. Demi Lovato je zkrátka zaměnitelná zpěvačka, kterou při poslechu v rádiu snadno přeslechnete.
Vrcholem alba jsou balady Nightingale a Warrior, v nichž je Demi poměrně přesvědčivá, respektive v nich podala nejlepší herecký výkon, jelikož jako herečka nezapomíná na svou profesi ani při zpívání. Pozitivní také je, že se od dob vydání svého albového debutu profesně posunula a většinu svých partů zvládá poměrně dobře. Na povedené album je to ale málo.