RECENZE: Když byl rock’n’roll ještě rock’n’rollem

Výstava Psychedelia v českobudějovickém Wortnerově domě prezentuje výše zmiňovanou idylickou dobu prvních tónů elektrických kytar z výtvarného hlediska. Expozici tvoří především plakáty rockových skupin, obaly desek nebo obálky hudebních magazínů. Najdeme na ní jak zahraniční exponáty, tak i exponáty československé provenience.

Hlavním poznávacím znakem všech děl je často až předimenzovaná barevnost. Jedovaté tóny a typické písmo, které působí jako tavené kalifornským sluncem, patří k nezaměnitelným znakům doby psychedelické.

Výtvarně sahají tvůrci těchto děl k secesnímu umění, surrealismu, místy také ke kubismu nebo fauvismu. Všechny vlivy však karikují komiksovou zkratkou či nadsázkou. Tvary jsou stejně jako v komiksu zdeformované a vše slouží především k co největší transparetnosti.

Symbol smrti, vyjádřený lebkou, lidská sexualita vysvětlená pomocí nahého ženského těla nebo odkazy k primitivním přírodním kultům představují témata, která malíři a grafici zasazují do kontur halucinogenní beatové doby.

Nakonec návštěvník získává pocit, že se mu rozšiřuje vědomí, a vnímá několik rovin dohromady a rozostřeně. K tomuto dojmu mu skvěle pomáhá psychedlická komora, kde duní hudba a blikají barevná světla. V takto navozené atmosféře se nám najednou zdá, že tvary plakátů na okolních zdech ztrácejí původní dimenze a linie začínají levitovat prostorem. Tudíž je nutné si položit otázku, jestli právě takto funguje lidská psychika po požití drogy lásky LSD.

Když procházíme mezi dávno zašlými plakáty se jmény mnohdy již zcela zapomenutých skupin nebo interpretů, musí nás nutně napadnout, jestli každá generace má to štěstí a může být u něčeho tak velkého a nově vznikajícího, jako byl tehdy rock’n’roll. A co z toho všeho zbude pro lidi, co přijdou po nás.