RECENZE: Každý zlatý věk byl prohnilou současností

Druhý román Srdce Evropy, který se stal jednou z hlavních událostí loňského knižního podzimu, se na první pohled od Teorie podivnosti výrazně odlišuje. Namísto magického realismu a odvážné stavby literárních světů se v nové knize autorka noří do vlastní rodinné historie a celek místy připomíná literaturu faktu.

Pavla Horáková v Srdci Evropy totiž zpracovává rukopisné paměti své prababičky Kateřiny, životní osud klenoucí se od devatenáctého století přes obě světové války až do poloviny dvacátého věku. Kateřina, původem ze slováckých Kozojídek, se i díky svým návštěvám Vídně (kam měla z rodného kraje blíž než do Prahy) stává průvodkyní nedávnými „velkými“ dějinami střední Evropy, ale též „malými“ dějinami rodinnými a osobními, které nejsou o nic méně fascinující a strastiplné.

Právě Vídeň, jedno z možných „srdcí Evropy“, si Horáková zvolila za středobod svého románu. „Vídeň jako nový domov Kateřininých tří sester a cíl jejích opakovaných návštěv najednou získala v jejím textu mnohem důležitější význam, než jaký jsem jí do té doby přikládala,“ vzpomíná autorka v poznámce na konci knihy na okamžik svého tvůrčího prozření.

„Díky vzpomínkám na okázalou metropoli mocné říše vpředvečer jejího pádu získal původně zamýšlený slovácký příběh širší geografický záběr a prostá venkovanka Kateřina Benedíková, provdaná Jakubíčková, se stala zároveň spisovatelkou i literární postavou,“ dodává.

Do Vídně Pavla Horáková umístila také současnou linku svého románu, příběh dnešní učitelky a badatelky Anežky, která, vybavena paměťmi svojí prababičky, do rakouské metropole přijíždí za poznáním. Netuší ovšem, že poznávat bude v neposlední řadě sebe sama.

Životní příběhy dvou žen, oddělených od sebe několika generacemi, se vzájemně proplétají, střetávají či míjejí, a otevírají tak řadu témat, o nichž přemýšlíme možná méně, než bychom měli. Co vlastně tvoří podstatu a smysl konstrukce jménem „národ“? Proč se my Češi tradičně cítíme být malí? Existovaly někdy „staré dobré časy“, anebo, slovy vypravěčky Anežky, „každý zlatý věk byl někdy prohnilou současností“? A konečně jak se za století proměnil člověk? Jak se vyvíjí náš vztah ke smrti i k životu? Do jaké míry vytváříme dějiny a do jaké míry dějiny vytvářejí nás? Kde začíná a končí naše svobodná vůle?

Srdce Evropy se od Teorie podivnosti na první pohled výrazně odlišuje, ale je to právě kladení nesamozřejmých otázek a nacházení nesamozřejmých odpovědí, co mezi oběma knihami Pavly Horákové tvoří pevnou spojnici.

Hodnocení: 85 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: