Článek
Příští rok to bude deset let, co Katarzia způsobila svým debutem Generácia Y senzaci na alternativní scéně. Zaujala jazykem mladé generace, který byl stejně poetický jako jízlivý. Od srdce promlouvá i nyní, výrazné změny nicméně doznaly hudební kulisy.
Na obalu svého pátého alba se proměnila v kyborga a jako hybrid lidského organismu a chladného stroje by se dal popsat i zvuk půlhodinového alba. V Praze žijící hudebnice desku složila v softwaru Ableton, jehož fungování zkoumala už na předloňské nahrávce Celibát. Na pomoc si tentokrát přizvala nejlepší jména z oboru alternativní elektroniky, coby producenti se pod nahrávku podepsali Oliver Torr, Aid Kid, Jonatán Pastirčák a další.
Když na minulém albu zpívala „samota mi nevadí, ani celibát těla,“ s mrazivou přesností předpověděla dobu uzávěr společnosti. Aktuální deska je pocity nehnutelnosti a bezčasí, které v posledních dvou letech prožíváme všichni, již prosáklá zcela.
Katarzia nicméně ze svého rukopisu osekala jakékoliv nadbytečnosti. „Ustlaná posteľ/Obľúbené plagáty/ Mokré plavky/Každý deň rovnaký/ Zvoniaci budík/Obsadená kúpeľňa/ Ovocná misa/A ranný moment nudy,“ zní celý text skladby Smd.
Písně pomalejších temp se hemží ruchy a rozvíjí disciplíny abstraktních zvukových koláží a ambientu, jejichž popularita díky meditativnímu charakteru během pandemie vzrostla. Katarzia dokáže přirozeně vybalancovat niterná témata s komentáři doby, dlouhodobě se věnuje například postavení žen v mužské společnosti. „Pekný kus mäsa/ Krásne črty/Farba kože/Dokonalé telo/Nie som iba to,“ zpívá nyní v písni Telo.
Na novince prakticky opustila tradiční písňovou formu a soustředí se na zvukový design. Hojně používá studiovou ladičku auto-tune, která vyrovnává nedokonalosti hlasu a zpěv zní roboticky. To mohli posluchači slyšet už na minulých albech, nyní Katarzia svůj hlas pouští pozpátku nebo brutálně ohýbá efekty, čímž ho mění v další nástrojovou vrstvu.
Tohle odosobnění funguje skvěle v kontrastu s niternými texty. „Smútok chcem ťa trápiť, aby si sa zo mňa pohol,“ zahání vlastní melancholii ve skladbě Smútok. Ve finálním Tichu pak bere svůj osud do vlastních rukou nehledě na vše, co se děje za okny domácího studia.
Díky důkladné práci s detaily prakticky není možné desku oposlouchat. Písně při každém přehrání mění tvar, jako by nikdy nebyly stejné. N5 poskytuje velmi přítomný zážitek, žádá si ale naprostou pozornost. Písně téměř neobsahují motivy, jež by mohly uváznout v hlavě, a pokud si je posluchač nepustí blízko k tělu, kamsi odtečou.
| Katarzia: N5 |
|---|
| vlastní náklad, 30:00 |
Hodnocení 70 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: