RECENZE: Káťa Kabanová jako mimořádný hudební zážitek

Inscenaci, jež vznikla v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg, nastudovala německá režisérka Tatjana Gürbaca, jež v pražském Národním divadle režírovala Mozartovu operu Cosi fan tutte. Její Káťa se hraje bez pauzy, zasazená do obrovského pokoje ze světlého dřeva ubíhajícího k horizontu s obrazem Volhy.

Režisérka přivádí na scénu panoptikum postav v barevně výrazných civilních kostýmech, kdy pouze Káťa a Varvara ožijí až pohádkově nadýchaným květinovým kostýmem ve scéně setkání se svými vysněnými partnery.

Gürbaca klade důraz na individuální vylíčení každé postavy, velký prostor věnuje i Tichonovi, Kabaniše a jejímu vztahu s Dikojem, pojatém jako drsná erotická scéna. Uprostřed všeho dění, zobrazeného až s wilsonovskou pohybovou stylizací, ale přesto trochu zaniká vlastní příběh Káti a jejího osamění v této nelítostné společnosti.

Vynikajícímu mezinárodnímu pěveckému obsazení dominuje americká sopranistka Corinne Wintersová, jež má pro Káťu podmanivý barevný hlas i křehký zjev. S výborně zpívajícím i hrajícím Alešem Brisceinem v roli Borise tvoří ideální pár.

Dánský tenorista Magnus Vigilius, kterého jsme měli možnost vidět v brněnské festivalové Kátě režiséra Roberta Carsena už v roce 2016 jako skvělého Borise, vytvořil v této inscenaci Tichona jako velmi zajímavou a dokonale zazpívanou tragickou postavu.

Kabanicha ruské mezzosopranistky Eleny Zhidkové je mladistvá, ale zároveň podivně neženská bytost, psychicky i fyzicky týrající své blízké a oddávající se divokému sexu s mohutným Dikojem v podání islandského basbarytonisty nádherně znějícího hlasu Tomase Tomassona. A příjemně sladěný pár tvoří i Varvara chorvatské mezzosopranistky Eny Pongracové s Kudrjášem velšského tenoristy Sama Furnesse.

Dirigent Tomáš Netopil má s Káťou bohaté zkušenosti, nastudoval ji před dvanácti lety i v pražském Národním divadle v inscenaci Roberta Wilsona. Jeho cítění Káti je melodicky zpěvné a emotivní. Skrze množství krásných výrazových detailů i promyšleně vystavěné partitury udržuje posluchače ve stálém napětí až k tragicky vyklenutému závěru. Orchestre de la Suisse Romande svým dokonalým výkonem potvrdil, že patří ke světovým špičkám.

Především po hudební a pěvecké stránce je tato Káťa Kabanová velkým zážitkem a další položkou činící z festivalu Janáček Brno výjimečnou událost nejen v domácím kontextu. V pátek 18. listopadu se diváci mohou těšit na třetí vrchol v podobě Věci Makropulos v podání Velšské národní opery s dirigentem Tomášem Hanusem.