RECENZE: Kapele Billy Talent stačí vsadit na dvojku

Zmíněná deska je bezesporu nejlepší v diskografii skupiny. Obsahuje písničky, které výstižně a přesně charakterizují její osobitý zvuk a jsou v historii kapely nejúspěšnější. Jejím záporem je s odstupem času to, že Billy Talent jsou už o jedenáct let starší, nicméně tento majstrštyk dalšími třemi alby nepřekonali.

Na koncertě v příjemném letním večeru to bylo patrné. Kanadská kapela ho zahájila skladbou Devil In A Midnight Mass, jež slavné album zahajuje, a vypadalo to, že se publikum v následujících minutách v tanci a povzbuzování přetrhne.

Pak ale nastaly chvíle písní z jiných desek a na koncertě byl relativní klid. Novější punkrockové kompozice s prvky hard coru a důrazem na melodické pěvecké linky jsou možná aranžérsky promyšlenější a textově hlubší, nicméně nemají v sobě takové charizma jako skladby z alba Billy Talent II.

Masovou radost přinesla v základním setu až závěrečná Red Flag, možná nejslavnější písnička kapely, samozřejmě z druhého alba. V přídavku se pak publikum rozhodlo se čtveřicí rozloučit s entuziasmem, a tak podpořilo všechny tři písně, které nabídla.

Živá vystoupení Billy Talent jsou skutečně živá, což s sebou v případě téhle kapely nese vždy určitá rizika. Obvykle se týkají pěveckých linek, protože zpěvák Benjamin Kowalewicz prostě občas přesnou intonaci spíše odhaduje či dokonce loví. Když zpíval refrén v úvodní skladbě, vypadalo to, že není vůbec ve své kůži. Postupně se ale jeho výkon dostal do škatulky „veskrze koncertní“, což v jeho případě znamená, že byl dobrý.

Hudebně podala formace poctivý a jistý výkon, i když stoprocentně vydařený koncert bývá u podobných kapel obvykle výbušnější. Konstatovat je to třeba proto, že Billy Talent se dokázali v minulosti na pódiu takříkajíc rozdat. V Praze se tomu tentokrát trochu vzdálili.

Na úvod vystoupila britská rocková parta Tigress, která si svým dravým výkonem a slušnými skladbami  řekla o další sledování.