RECENZE: Kapela Lindemann ukázala úplně všechno

Lindemann je projekt zpěváka skupiny Rammstein Tilla Lindemanna a švédského hudebníka a producenta Petera Tägtgrena. Vznikl v roce 2013, v době, kdy Rammstein nebyli příliš aktivní, a přežil do doby, kdy už zase aktivní jsou. První album Skills In Pills (2015) je nazpívané v angličtině, to loňské v němčině.

Celý projekt je velké rockové divadlo, a to v plné šíři. Oba protagonisté působí navenek bláznivě a zvráceně, podtrhují to nesmlouvavými a expresivními texty, dravou moderní rockovou hudbou, jakousi veselejší odmocninou tvorby Rammstein, a na koncertech vše korunují obrazovým doprovodem na zadní stěně, jehož obsah je takový, že zakázat na koncerty vstup lidem pod osmnáct let je docela namístě.

Při hodnocení show kapely Lindemann je nicméně třeba nezapomínat na stoprocentní porci teatrálnosti, která koncert nese. Kdyby nebyla součástí uměleckého konceptu, zážitek by byl sotva poloviční.

A tak se v doprovodných obrazových ztvárněních skladeb objevují sexuální i podivné scény (například průběh nezřízeného obžerství), ženy jsou nejčastěji nahé a vizuálně spíše nepřitažlivé a Lindemann i Tägtgren mezi nimi pobíhají se zvrácenou rozpustilostí a ochotně přitom podléhají všem možným a obecně známým úchylkám. Divák se pak mnohokrát během koncertu přistihne, že nesleduje dění na pódiu, nýbrž jen to na projekční stěně, a že mu samotná muzika jeho sluchem tak nějak protéká.

Zvuk kapely Lindemann byl v Praze šťavnatý a hlasitý. Dokonce tak hlasitý, že se v instrumentální složce, z mnoha procent syntetické, Lindemannův recitovaný zpěv dočista ztratil. Ve vokálních partech jej doprovázeli oba kytaristé, ten copatý byl Tägtgren, baskytarista i bubeník, což mělo drajv. Jako sólista se ale ve zvuku topil, zvláště zpíval-li v nízkých polohách, tedy po většinu koncertu.

Při skladbě Allesfresser házeli muzikanti na diváky dorty, při písni Platz eins se Lindemann a Tägtgren vypravili mezi ně uvězněni v průhledné kouli. Na pódiu byli předtím i potom všichni členové skupiny oblečeni v bílém, bílé měli i obličeje, čímž podtrhli to, že kapela Lindemann je na svůj pochod hudebním světem vybavená jak hudebně, tak vizuálně, a každý krok má promyšlený tak, aby útočil na nějaký ten lidský pud.

Funguje to výtečně. Dokonce i se skladbami spíše průměrnými a nepříliš osobitými. Tím spíš, když je členem kapely zpěvák, který tu pravou osobitost vystavěl s jinou partou.

Hodnocení: 70 %

Může se vám hodit na Seznamu: