RECENZE: Jurský svět: Nadvláda. Efektní, vtipné, jen zase moc dlouhé

Po dalších dvou pokračováních (jedno ještě natočil Spielberg) představil před sedmi lety Colin Trevorrow Jurský svět. Následoval Jurský svět: Zánik říše (režíroval J. A. Bayona) a nyní ve filmu Jurský svět: Nadvláda Trevorrow uzavírá celou sérii propojením postav Jurského parku a Jurského světa.

Příběh se odehrává čtyři roky po zániku ostrova Isla Nubar, původního domova oživlých dinosaurů. Ti se mezitím rozmnožili nejen v rezervaci pro ně vyhrazené, ale i v našem světě, takže se lidé musejí smířit s tím, že už možná nebudou stát na vrcholu potravního řetězce.

O to, aby rovnováha zůstala na Zemi zachována, se chtějí pokusit hrdinové Jurského světa Owen Grady (Chris Pratt) a jeho přítelkyně Claire (Bryce Dallas Howardová), paleontologové Alan Grant (Sam Neil l) a Ellie Sattlerová (Laura Dernová) a teoretik Ian Malcolm (Jeff Goldblum) z Jurského parku. Proti nim stojí ti, kdo chtějí na ohromné dinosauří síle vydělat. Takových nikdy není málo, přitom někteří z nich v průběhu filmu pochopí, kde je pravda, a přidají se na správnou stranu.

Rozpoutá se nicméně lítý boj, v němž jde o to, zda lidé dokážou mezi dinosaury vůbec přežít, a také o záchranu malé Maisie (Isabella Sermonová) z Jurského světa a mláděte velociraptora Blue, které Maisie pojmenovala Beta.

Jurský svět: Nadvláda je typický velkofilm této doby. Příběh je jednoduchý, zorientují se v něm snadno i ti, kdo snad minulé filmy neviděli nebo jejich děj zapomněli. A ti, kdo si je pamatují dobře nebo si je před návštěvou kina pro připomenutí pustí, mají jako bonus řadu odkazů na minulé zápletky.

Ve filmu jsou samozřejmě zastoupeni lidé mnoha barev pleti, genderově je dobře vyvážený a alespoň v jedné zmínce se dá najevo i menšinová sexuální orientace. Z tohoto pohledu je tedy vše celosvětově v naprostém pořádku.

Vizuálně a zvukově je Jurský svět: Nadvláda velmi efektní a zručně natočený už od prvních záběrů, byť samozřejmě podstata těchto efektů už je přece jen trochu obehraná. Snímek je to ale vlastně i vtipný, byť není zcela jasné, zda jde o humor záměrný, nebo nechtěný. V akčních scénách, soubojích s dinosaury i v dalších životu nebezpečných situacích by James Bond i všichni superhrdinové zbledli závistí a divák zapochybuje, jestli to vůbec mohli tvůrci myslet vážně a zda to není i na pohádku trochu moc.

Například když třeba Owen s rozzuřenými dinosaury v zádech, kteří už mu trhají košili, vletí i s motorkou, která stála „náhodou“ přesně tam, kde ji potřeboval, do startujícího letadla nebo když se s napravenou kšeftařkou náhle ocitnou ve vysokých zasněžených horách, zvolna a opatrně našlapují na nebezpečně praskajícím ledu, aby se dostali na břeh, a vedou přitom řeči jako na procházce ve Stromovce. Jakmile se pak přímo proti nim vynoří dinosaurus, otočí se a po stejném ledu ve zběsilém úprku dupou jako po asfaltu.

S logikou nebo lidskými možnostmi si tedy tvůrci rozhodně nedělali starosti, což k žánru patří, a ať tak či onak, docela to pobaví. Horší je délka filmu. Dvě a půl hodiny je opravdu příliš, tím spíše, že mnohé se opakuje, jen pokaždé v jiném prostředí a mezi různými postavami. Děti, které zrovna prožívají své dinosauří období, to možná ocení, protože ty nemají svých miláčků nikdy dost, ale obecně je film zábavný zhruba sto minut, těch čtyřicet sedm navíc je zbytečných.

Hodnocení 65 %

Může se vám hodit na Seznamu: