Článek
Režisér Pavel Khek se scénografem Michalem Syrovým využil monumentality vinohradské scény k působivému obrazu vesnice, protaženému až na předscénu. Šikma z omšelého dřeva se zdvihá k horizontu a na jejím vrcholu sedí violoncellista, jehož živá přítomnost na scéně dodává inscenaci patřičný divadelní a symbolický přesah. Amplifikovaný zvuk violoncella, tak blízký lidskému hlasu, zase patřičnou naléhavost, emocionalitu a patos.
Khek příběh nehraje jako souboj Sekala tyranizujícího vesnici a uprchlíka Jury Barana, ale jako obecné podobenství zla, jež je hluboce zakořeněné ve vesnickém společenství, v jeho lpění na majetku víc než na lidech, ve znetvořených vztazích i morálce obce, v níž každý má v sobě kus parchanta a jež po generace rodí vedle dědiců gruntů i Sekaly. Hlavní postavou je tak vesnická rada starších; bohužel její konkrétní podoba, z níž aktivně vystupuje jen několik herců, nemá vždy patřičnou dramatickou váhu a občas působí jen jako pasivní mlčící většina.
Zleva Tomáš Dastlík jako Jura Baran a Daniel Bambas v roli pátera Flory.
Obsazení Marka Holého do Sekala a Tomáše Dastlíka do Jury Barana jde proti jejich ustálené herecké typologii, a to je dobře. Úsměvná sympatičnost Holého Sekala jen podtrhuje jeho nebezpečnost a zrůdnost, zachmuřená nepřístupnost dodává Dastlíkovu Baranovi na tajemnosti a zbavuje ho aury jednoznačně kladného hrdiny.
Oba mají postavy vypracované do účelných detailů a jejich společné scény patří k vrcholům inscenace, stejně jako dialogy s páterem Florou v prožitém podání Daniela Bambase. Nadbytečné se naopak jeví scény Sekala s matkou Marií, které (zvláště v druhé polovině) jen opakují to, co divák už beztak ví, a výrazově jednostrunný výkon Evy Režnarové jim nedokáže dát něco navíc.
Sekal (Marek Holý) není zlem z pekla, ale organickou součástí vesnice.
Inscenace Je třeba zabít Sekala na vinohradské jeviště jednoznačně patří, klade podstatné otázky sahající do svědomí každého z nás. A válečný konflikt na Ukrajině dodává jak líčení zvěrstev páchaných ve španělské občanské válce, tak i samotnému příběhu tyrana, zrozeného do základu prolhanou a pokřivenou realitou, až děsivou aktuálnost.
| Jiří Křižan a Martin Františák: Je třeba zabít Sekala |
|---|
| Adaptace Martin Františák, režie Pavel Khek, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak, hudba David Hlaváč. |
| Premiéra 8. dubna v Divadle na Vinohradech, Praha. |
| Hodnocení: 70 % |
Může se vám hodit na Seznamu:
- Divadlo na Vinohradech na Firmy.cz
- DVD Zboží.cz: Je třeba zabít Sekala