RECENZE: Jaromír Nohavica září v hudebním filmu Muzzikanti. Kazí ho jen scénář a režie

Má několik zřetelných a velkých předností: výbornou hudbu Leška Wronky a zpěv Petra Cmorika a Marty Jandové, špičkový folklór v podání slovenských Kollárovců, talentované herecké výkony Patrika Děrgela a Michaliny Olszańské, nádherné a Davidem Ployharem líbezně snímané Beskydy a nad tím vším rozklenuté charisma a zpěv Jaromíra Nohavici.

Není to málo – ale stačí to na dobrý film? Bohužel stačit to nemůže. A je to škoda o to větší, že základní příběh o vzestupu mladé kapely mohl být, když ne originální, tak alespoň nápaditý, vtipný.

Jenže debutující scenárista Petr Šiška napsal sice sled výjevů, které vzestup oné kapely ilustrují, ale zaplevelil ho množstvím tak zbytečných motivů, že o kloudném příběhu nemůže být řeč. A zápletky jako někdejší drogová závislost jedné z hrdinek nebo náhodně odhalené otcovství bohužel posouvají děj leda k frašce.

Šiška vsadil na známé generační téma, v němž si upřímné a nadšené mládí podává ruku se zkušenostmi starého dobrého rock-and-rollu a s moudrostí legendárního písničkáře, přes prolhanost a prohnanost středňáků v hudebním i lidském slova smyslu.

V pořádku. Jenže se to děje pomocí tolika klišé a papírem šustících pravd a pseudopravd („Živit se hudbou znamená udělat občas nějaké kompromisy“, „Když máš talent, synku, tak se neubráníš“), že by si člověk chtěl zacpat uši, kdyby se netěšil na další skladbu.

Nejhorší pak jsou oni středňáci v podání Martina Dejdara a Maroše Kramára. Jejich postavy nejspíš nepochopil ani Rapoš, a tudíž se to nemohlo podařit žádnému z obou herců. Jsou satirické, parodické, nebo snad reálné? Ano, chvílemi působí, jako by snad byly myšleny vážně včetně výhrůžek, mafiánství až k „nakládačkám“, ale většinou jsou to spíše jen hloupé karikatury. A jako parodické postavy nezapadají do jinak romantického ladění filmu.

Pavel Kříž v roli stárnoucího rockera zprvu také nepůsobí moc přesvědčivě, ale časem si lze koneckonců zvyknout a chvilka, kdy na sebe s Evou Vejmělkovou v roli psycholožky po očku kouknou, jako by se odněkud znali (z Básníků, samozřejmě), patří k nemnoha milým vtípkům.

Snad ví alespoň režisér, proč do mladé kapely obsadil vedle herce pražského Národního divadla a držitele Ceny Alfréda Radoka pro objev roku 2013 Patrika Děrgela zpěváky bez hereckých zkušeností. Snad ví, proč věnoval malé role policistů Leoši Marešovi a Patriku Hezuckému, což nemá žádný jiný význam, než že se ukážou na plátně, jakou úlohu plní Jakub Kohák coby německý parašutista a proč film ruší hlas vypravěče, který často říká jen to, co divák vidí.

A proč, proboha, film neskončil na vrcholu?! Tím je jednoznačně duet Jaromíra Nohavici a Patrika Děrgela / Petera Cmorika Kříž svůj neseme, a když Nohavica s kouzelným, drobným gestem předá „žezlo“ mládí, je divák s celým filmem vlastně docela smířen a spokojen.

Jenže pak přijde ještě zbytečný, trapný doslov a všechno to zkazí.