RECENZE: Jak se budí komiksové princezny. Akční Marvels v pestrobarevných kostýmech si na hrdinky už jen hrají

Do jisté míry za to může několik minut, které se přes neoddiskutovatelnou lehkost a milou hloupost celého filmu hluboko vryjí do paměti diváka. Bez větších spoilerů se léta strávená s Iron Many, Thory a spol. v momentě promění v komiksovou Mary Poppins.

Nejvíc by zřejmě zajásali právě nejmladší návštěvníci kina, kdyby je nezastavila přísná nepřístupnost. Při sledování Marvels jistě do zpěvu být může. I když se ale slepě oddáme nastavenému měřítku, dostáváme o dost chudší komiksovou grotesku, kterou jsme klidně mohli vidět jen ve videotéce.

Nic proti odlehčenému či bláznivějšímu pojetí mnohdy vážných bitev na život a na smrt. Se ctí takový film ustál například Taika Waititi, který svého prvního Thora natočil jinak, než bylo do té doby obvyklé. V centrále Marvelu ale začíná podobný styl převažovat a v záplavě mimozemských ras, světů, multiverzí a všežravých koček najednou nezbývá místo pro skutečné charaktery.

Ve snímku Niy DaCosty hraje prim hned trojlístek hrdinek, žádná z nich ale nenese punc opravdovosti a váhu, která by dávala v rozpolceném univerzu smysl. Captain Marvel s tváří Brie Larson je paradoxně považována za jednu z nejsilnějších postav v komiksech, avšak komické pitvoření s protiváhou prakticky nekonečných možností boje a zdánlivou nesmrtelností nepůsobí nejsilnějším dojmem.

Její první parťačka Teyonah Parris alias Monica Rambeau si odskočila ze seriálu WandaVision a daleko zajímavější je její osobní vztah s tetou Carol, než energie sálající z paže.

Paradoxně nejlepší je tak rovněž seriálová postava Ms. Marvel, pákistánská dívka se schopnostmi, která oživuje film svou nakažlivou mánií a radostí z práce se svými vzory. Právě okolo ní se vešla řádná porce grimas, infantilních vtípků a hravých momentů, které prakticky Marvels utváří. Iman Vellani má komediální načasování a ve tváři takovou roztomilost, že na drobné chvíle nechává zapomenout na to, že kostra příběhu je vlastně dokola omílaný laciný trik.

Záchytnými body v celých, a díkybohu krátkých, 105 minutách, jsou totiž ony legrácky včetně v úvodu zmíněné princeznovské sekvence či pasáže, které daly nadobro zapomenout na filmovou verzi muzikálových Koček. Zbytek je hrdinská výplň s plochým dějem, nevýraznou soupeřkou a tradičním příslibem, že to po dalších desítkách hodin filmů a seriálů bude všechno dávat hlubší smysl.

Jako samostatný snímek na volnou chvíli Marvels asi uspokojí nenáročnou estrádou s nějakou tou známou tváří a jednookým veteránem v obležení mourků všech povah a barev. Jeden z nejkratších filmů v komiksovém kánonu posledních let je ale jen dalším z řady těch, které naklánějí misky v nerovném boji mezi kvantitou a kvalitou.

Možná je ale jen načase přijmout fakt, že studio pokouší skalní fanoušky s vědomím, že přes všechny přešlapy či směsky žánrů stejně do kina znovu přijdou a najdou způsob, jak se pobavit.