RECENZE: Jak se bortí sen o vlastním domě

Kdyby raději přinesl ze života hrdinky, křehké a přetížené matky v domácnosti, o něco víc a rodinné krizi neubral na hloubce konstatováním, že za její vyvrcholení jsou zodpovědná špatně zvolená antidepresiva a jejich tajné užívání.

Ani skutečnost, že se to může doopravdy stát, ani alibistická vsuvka kamarádky hlavní postavy, že jí samotné naopak tyto léky už celé roky pomáhají, totiž nic nezmění na tom, že scénář stále po očku sleduje tuto vnější příčinu událostí a cestou do finále se tím připravuje o řadu zajímavých příležitostí rozehrát drama, které v rodině vyvolá krize s domem padajícím na hlavu. Nehledě na to, že závěrečnými scénami z lékařských ordinací bezděčně připomene televizní pořad Diagnóza.

Námět pocházející od Báry Kodetové, která zároveň ztvárnila hlavní postavu, rezonuje se zkušeností mnoha dnešních mladých městských párů, které romanticky sní o životě ve vlastním domě, utíkají z Prahy na venkov, ale nemají ani dost zkušeností, aby věděly, jaké potíže je můžou čekat, ani dost peněz na to, aby z nich vybředly.

Na rozdíl od prakticky založených tchyní (v tomto případě výborná Regina Rázlová) však nevidí polorozbořenou past na peníze, která je brzy zničí, ale idylické stavení, kde jednou bude všechno úplně jinak, a hlavně po jejich – pod okny bylinky, ve stodole hudební studio – jenže záchod se pořád ještě hledá podle pachu, dvorek není klidná oáza, ale sklad stavebního materiálu, dům praská a děti nejásají nad přírodou, ale sní o kamarádech v Praze.

Cestou do pekel, v tomto případě do blázince a k rybníku, je nejen snaha být uprostřed toho všeho perfektní, ale i neschopnost poznat, že si člověk naložil příliš, a později neochota si to navzájem přiznat a zachránit aspoň sami sebe a rodinu.

Kodetová a Roman Zach jako její manžel jsou ve všech situacích, kterými si tato dvojice prochází, přesvědčiví, uvěřitelní, s patrnou hloubkou prožitku, přesto v příběhu stále něco chybí. Oblouk, jímž si jejich vztah prochází, připomíná visutý most bezpečně zavěšený na už zmíněné linii příběhu, nevhodné léčbě.

Scenáristka stavbu jistí i zvenčí. Formální otočkou, kterou s hrdinkou uděláme, když ji potkáme v krizi nad hladinou rybníka a teprve poté se dozvídáme, co ji tam přivedlo, i skutečností, že mladou matku v průběhu událostí sleduje dokumentaristka se svým štábem. To vše celkem zdařile pomáhá odvést pozornost od faktu, že uvnitř, mezi těmi dvěma, se zas až o tolik nehraje.