Článek
Scenárista Petr Kolečko Bajkery napsal vcelku dobře. Vymyslel výrazné klukovské postavy, praštěné tím či oním způsobem, aby měl podhoubí pro spory a bizarní hádky. Jeden předstírá, že je homosexuál, aby mu vynášel jeho internetový módní pořad, druhý hraje fantasy hry a otec mu vytýká, že je nenormální, protože se nedívá na porno. Třetímu chlapci připsal závislost na sociálních sítích. Má prý „sedmnáct přítelkyň“, mimo internet ale žádnou reálnou ženu v životě neviděl.
Postavy dívek jsou oproti nim nudnější a pasivnější. Osobitost se jim moc vtisknout nepodařilo (nebo nestihlo). Jejich úkolem je čekat, až je někdo bude balit, což se vzhledem k charakteristice hlavních hrdinů dlouho nedaří. Kdyby jedna z nich nebyla Slovenka a jedna černoška, daly by se od sebe jen těžko odlišit.
Naopak hodně vděčná – až na nesmyslný gag s třískami v obličeji – je postava tupého trenéra (Pavel Nečas). Není možné přehlédnout, že Nečas je lepší a zkušenější herec než třeba milovník elfů a orků Adam Mišík, ovšem na druhou stranu má jeho postava ohromný potenciál už z podstaty – jde o známý typ bodrého a nablblého sportovce, který dělá machry, vyjadřuje se v příslovích a jeho hudební vkus je definován notně oslizlým hitem „Stánky“. Petr Kolečko tady dobře odpozoroval českou táborákovou realitu.
Cílem Martina Koppa bylo natočit nenáročnou letní komedii, která je navíc zaměřena hlavně na teenagery, takže v rámci žánru se dá říct, že funguje. Nápadů má při rozumné stopáži 95 minut tak akorát. Slušně se rozjede, ovšem ve výsledku zůstalo pár hluchých pauz, kde se asi měli diváci smát víc a déle, jenže se jen pousmějí.