Hlavní obsah

RECENZE: J.A.R., skvělý funk, fóry a úchylárny

Novinky, Stanislav Dvořák

Po šesti letech se ozvali s řadovým albem Eskalace dobra J.A.R., snad nejzasloužilejší čeští funketýři/rapeři, jejichž tvůrčí energie podle všeho nevyschla ani po 28 letech na scéně.

Foto: Warner Music

J.A.R.: Eskalace dobra

Článek

„Neodvratně pryč je revoluce hodokvas,” posteskl si ve skladbě Spral to ďas rapující Ota „Klempa” Klempíř v narážce na začátek devadesátých let a listopad 1989, kdy se skupina v Praze zrodila. To je jedna z mála změn oproti starým textům J.A.R. - dnes toho už dost pamatují a ve své tvorbě cítí potřebu to reflektovat. Textově servírují jednoznačně nadprůměr, pro většinu české pop music nedosažitelný. Málokdo si hraje s jazykem s takovou lehkostí, hbitostí a nadšením téměř pubertálním.

J.A.R. jsou stále stejně praštění i chytří a do milosrdného hávu nonsensové poezie zahalí narážky na krizi středního věku, sex a politiku. Neubrání se ani překvapivě průzračné, upřímné vzpomínce na dětství. Přesto základem tvorby J.A.R. vždy byl a nadále je brutální černý humor. Ostrovtipnou úchylárnu o nacistech Když ti před Moskvou dojde pervitin a brilantní parodii na Gotta Nemá nižádný význam chtít být stále mlád u nás nemůže vydat nikdo jiný než tahle partička.

Rap doplňuje svými typickými improvizacemi Dan Bárta a kapela pod vedením Romana Holého - fantasticky vyhraná - dál jede svůj ostrý, temný funk s rockovým nádechem, bez parádiček, bez smyčců a zbytečností. Drásavě přerušované rytmy a nemilosrdně rozšmelcovaná hudební klišé slouží k pobavení fanouška a případnému šokování běžného posluchače komerčního středoproudu. Snad jen šílené bonusy na konci desky nemusely být.

Celkové hodnocení: 85%

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Výběr článků

Načítám