Hlavní obsah

RECENZE: IMT Smile vtrhli do Prahy

Právo, Jaroslav Špulák

20. 11. 2019, 9:09

Letos si prešovská skupina IMT Smile vzala do hlavy, že výrazněji osloví české publikum. Doma patří k nejpopulárnějším, její koncerty jsou hojně navštěvované a rádia hrají její písně. V České republice ji ale znají především Slováci zde usazení a lidé, kteří hudbu sledují systematicky a soustavně, nebo na ni prostě narazili a přišli jí na chuť.

Ivan Tásler (v popředí) se svou kapelou IMT Smile v Praze

Článek

V létě ve svém předsevzetí kapela udělala první kroky a představila se na několika zdejších festivalech. Ohlasy byly veskrze pozitivní, na některých akcích dokonce po skončení základního setu přidávala.

V úterý se v Praze představila ve Foru Karlín. Přišly více než tři tisíce diváků, a byť převažovali Slováci, byl to rázný vpád kapely do povědomí tuzemců.

IMT Smile to totiž rozbalili tak, jak jsou zvyklí na svých koncertech doma. Velkému pódiu dali slušnou vizuální podobu, podstatnou roli hrála světla a zvuk v sále byl čitelný a přehledný, dokonce i při poslechu z balkonů.

Hostem koncertu IMT Smile byla kapela Chinaski.

Jak je u této skupiny obvyklé, koncert byl přehlídkou excelentního muzikantství a živelné písničkovosti. Vynikající instrumentalisté spolehlivě podporovali zpěváka Ivana Táslera a nechali vyniknout jeho melodické linie, které jsou nápadité a ve své schopnosti přitáhnout pozornost osobité.

Může za to například i jeho výraz, v němž syrovost a funkční poddajnost tvoří nerozlučné pilíře a on jimi dodává písničkám poprockovou totožnost. V žádném případě přitom nejde o podbízivé a přímočaré popěvky. Tomu je přirozený rukopis skupiny příliš vzdálen.

IMT Smile přitom své skladby neprezentují tak, jak jsou na albech. U většiny si nechávají prostor pro instrumentální plochy, jejichž prostřednictvím je takříkajíc roztáčejí. Zůstávají přitom celistvou kapelou, a když už se některý instrumentalista vyšvihne na chvíli nad druhé, je to proto, aby masu zvuku, jež vznikla, trochu rozdrobil a vtiskl jí cosi jako novou kapitolu.

Bylo to strhující a současně hravé. Tím spíš, když si v závěru setu skupina odskočila i k lidovým nápěvům a publikum v sále se k ní radostně připojilo. To už byl koncert rozjetý tak, až to vypadalo, že nepůjde zastavit. Přispěla k tomu koneckonců i účast hostů, kapely Chinaski a Františka Nedvěda.

Nutno nicméně zopakovat, že IMT Smile hráli z velké části pro publikum, které jejich tvorbu i koncertní choutky zná. Kdyby se představovali českým divákům opravdu poprvé, asi by s tak dlouhými instrumentálními plochami neuspěli. Očekávalo by se totiž, že především obnaží charisma svých písní.

Přesto platí, že pokud to měl být zásadní vpád za českými diváky, záměr vyšel. IMT Smile vtrhli do Prahy, a jako by se rozhlíželi, kam se posunou dál.