Článek
Smoke + Mirrors je, stejně jako minulé album, postavené na přitažlivých slokách a výrazných refrénech, ze kterých lze zaslechnout mnohé vlivy. Nejvíce asi způsob vystavování melodických linek Coldplay nebo Mumford & Sons. Jenomže Imagine Dragons jsou již sami „značkou“, a protože pokračují v tom, co načali s prvním albem, není třeba se kvůli nějaké té podobnosti hned urážet. V případě téhle kapely je totiž klíčový melodický potenciál. A ten má.
Album je stylovým mixem rocku, alternativy, popu, elektroniky a také country. S touto výbavou si kapela docela klidně mohla dovolit nahrát písničky, jejichž zvuk sahá od klubového až po takzvaně stadiónový.
Hned první skladba Shots je zvukovým návratem do osmdesátých let, to kvůli prostému elektronickému soundu, chytlavým harmoniím i pozitivním emocím, které vyvolává.
Gold je poněkud mystická a možná kapelu nejvíce spojuje s předešlou deskou. V titulní Smoke And Mirrors zase Dan Reynolds potvrzuje, že je nejenom mužem, jenž výborně zpívá, ale je schopen vehnat do svého projevu široké spektrum nálad. Navíc je jeho projev uklidňující, jako by podtrhával tušené heslo kapely pro nové album, sice že její hudba je zábava, která má být ve všech ohledech kvalitní.
I Bet My Life v sobě nese zábavné elementy country i stadiónový refrén a rázná Friction jako by uzavřela první část alba, která je ve srovnání s druhou o poznání živější.
Závěr kolekce přináší nepokrytě popovou It Comes Back To You, klavírem podpořenou a v refrénu naléhavě vystavěnou baladu Dream nebo další návrat ke zvuku osmdesátých let v Summer.
Finále obstarala výsostně stadiónová The Fall, přesně taková písnička, kterou si přeje mít v repertoáru každá kapela, ale ne každá ji umí napsat.
Imagine Dragons nahráli celistvé album, které přitom zůstalo pestré a stylově volné. S úspěšným debutem je srovnatelné, i když nejhitovější písničky na něm sotva překoná.
Imagine Dragons: Smoke + Mirrors |
---|
Interscope, 50:59 |