RECENZE: I Wanna Dance with Somebody: Velký respekt, ale o dost méně nadšení

A protože se Davis na vzniku filmu scenáristy Anthonyho McCartena (Bohemian Rhapsody, Dva papežové) a režisérky Kasi Lemmonsové podílel jako hlavní zdroj informací, je pravděpodobné, že se snímek zpěvaččinu životu hodně podobá. Ostatně svými vzpomínkami a spoustou materiálu přispěla i její rodina, bratr Garry a švagrová Pat.

Film sleduje zpěvaččin osud od chvíle, kdy jako mladičká gospelová sboristka v New Jersey zpívala sbory na vystoupeních své matky, zpěvačky Cissy Houstonové. Právě tam ji slyšel Davis. Okamžitě pochopil, jaký má před sebou talent, a stal se jejím manažerem a blízkým přítelem až do její smrti 11. února 2012.

Davis (ve skvělém podání Stanleyho Tucciho) se podílel na kariérách mnoha slavných, od Janis Joplinové a Bruce Springsteena až po kapelu Pink Floyd. Dobře tedy věděl, jak zpěvačku vystřelit na vrchol. Nosil jí od skladatelů a textařů písničky, spolu pak vybírali ty, které bude zpívat. On na ně měl čich, ona věděla přesně, o kterou stojí právě teď a ke které musí třeba lidsky vyzrát.

Přestože film nezakrývá složitosti její osobnosti, nezavírá oči před drogami ani bouřlivými vztahy, zdůrazňuje její touhu po harmonické rodině i všechno, co splnění takového snu bránilo, jde přece jen víc o pomník než strhující drama.

Nechybí v něm zábavné chvíle ani vtipné okamžiky, třeba když zpěvačka odmítne scénář Osobního strážce, ale jakmile jí Davis řekne, že titulní roli bude hrát Kevin Costner, ihned bere odmítnutí zpět. Přesto se vyprávění poněkud rozvlekle táhne, z více než dvou hodin by se dalo v příběhu ubrat a bylo by to ku prospěchu.

Nejdůležitější na filmu jsou hudba a zpěv. Tvůrci získali původní nahrávky dvaadvaceti skladeb Whitney Houstonové včetně titulní I Wanna Dance with Somebody nebo I Will Always Love You z Osobního strážce a zremixovali je tak, aby odpovídaly nejmodernějším zvukovým standardům.

Obdivuhodný výkon pak v tomto směru podává herečka Naomi Ackieová, která dostala titulní roli v náročném a mnohakolovém konkursu. Zvítězila i díky tomu, že sama dobře zpívá. Tam, kde žádné nahrávky neexistují, protože Houstonovou ještě nikdo neznal, zpívá sama, a postupně se její hlas proměňuje v originál.

Kromě toho se musela naučit dýchat jako Houstonová, rok cvičila s lingvistkou Bridgette Jacksonovou mluvu a s choreografkou Polly Bennettovou pohyby, gesta, chůzi. A protože Bennettová pracovala jako choreografka už například na filmech Bohemian Rhapsody a Elvis či na seriálu Koruna, je vidět, že se k natočení životního portrétu Houstonové sešly v některých profesích skutečné špičky svých oborů.

Bohužel k nim nepatří režisérka Kasi Lemmonsová. Naomi Ackieová navzdory všemu, co se naučila, a navzdory pečlivým a přesným kostýmům i účesům nemá mimo pódium ono charisma, které společně se zpěvem udělalo z Houstonové jednu z nejoceňovanějších a nejprodávanějších zpěvaček všech dob.