Článek
Vesmírným bitkám dal režisér J. J. Abrams pěknou choreografii, má je hezky sestříhané a plné efektů. Design vozítek a udělátek všeho druhu vychází ze starších filmů, vcelku tedy nemá čím překvapit. Českého diváka nejvíce zahřeje u srdce to, že ve vesmíru pořád jedí staré dobré amarouny, které jsme viděli už v osmdesátých letech v Návštěvnících. Film je vůbec plný momentů, které už jsme někde viděli, jen skalní fandové nepřiznají, že tahle série se točí v kruhu.
Hvězdné války jsou stoprocentní pohádka, podobně jako Sůl nad zlato nebo Červená karkulka, která nemá nic moc společného se sci-fi, neboť „sci“ znamená věda a ta se v tomto snímku opravdu nevyskytuje. Pohádková pravidla však dodržuje perfektně. Sirotek je vychováván zloduchem, ale vzbouří se a potká princeznu. Zloduch ji odnese do strašidelného zámku ve vesmíru, ale hrdina se tam za pomoci staršího poradce vydá a utká se se zlem. Toť v kostce děj. Nepravděpodobnost a nelogičnost různých scén nemá smysl rozebírat, protože to k pohádce patří. Karkulce také nebudete vyčítat, že vlk sežral celou babičku.
John Boyega si tentokrát zahrál mladého hrdinu/prince a kočka s britským přízvukem Daisy Ridleyová princeznu. V rámci politicky korektního posunu však nemůže být princezna zcela pasivní obětí, proto občas i praští nebo zastřelí bezvýznamného stormtroopera.
O promyšleném příběhu se nedá hovořit, film probíhá ve stylu: střílečka, střílečka, výbuch, minuta patetických keců, zase střílečka, střílečka, výbuch. Drobné pokusy o psychologii postav jsou roztomilé. Toto popcornové freudiánství táhne Abramsovy Hvězdné války až na samou hranici parodie. Jak Harrison Ford začne se svým „Jsem tvůj otec“, koutky úst začnou cukat. Prosím, nemíchejte do dětinských laserových přestřelek rodinné drama.