RECENZE: Hudební jistoty a pěvecké dluhy Ondřeje Škocha

V březnu letošního roku přišel se svým debutovým sólovým albem Řekni napořád. Pro jeho realizaci využil textových nápadů své ženy Alice, s níž souzní nejenom v osobní rovině, ale soudě z obsahu slov v písních i v rovině umělecké, spojil se s producentem Jiřím Maškem a přizval hosty, kteří počin svou přítomností hudebně projasnili.

Hned z pinkfloydovského intra je totiž zřejmé, že album Řekni napořád bude (a je) zpevněno vyšším muzikantstvím. Ve studiu se vedle bývalého jazzmana Ondřeje Škocha stavěli kontrabasista Petr Tichý, klavíristé Darek Král a Ondřej Kabrna, bubeníci Jan Linhart a Antonín Jína, dechaři Štěpán Škoch a Petr Kužvart, kvarteto Ristretto či soprán saxofonista David Eben. Stali se zárukou toho, že hudební složka vlastně není téma k diskusi, protože prostě dobře zní a písně drží.

Ondřej Škoch si podobu alba dobře promyslel. Nechtěl pokračovat ve stylu skladeb skupiny Chinaski, protože by se pustil do „soutěže“, v níž by zcela jistě prohrál. Začal tedy skládat písně, které odpovídají jeho solidní autorské úrovni. Jsou v nich pokaždé jasná emoce a atmosféra, často i vkusná melodie, která se ale odkrývá až s dalšími poslechy.

Dál, Headka, Vím, Řekni napořád či Dospělina jsou písničky, jež mají potenciál na to, oslovit poměrně široké spektrum posluchačů. V tuzemsku obvyklé parametry rádiových hitů nicméně nemají.

Slabinou alba Řekni napořád je zpěv Ondřeje Škocha. Je příliš nevýrazný. V jeho hlase chybí osobitá barva, přednes je tuctový, rozsah omezený. Tyto skutečnosti podtrhuje třeba i fakt, že v duetech hostující Bára Poláková či Bára Fialová Škocha takříkajíc přezpívají, stejně tak vokální skupina 4Voice.

Ono zmíněné kouzlo to písním zásadně nebere. Kdyby je ale zpíval výraznější zpěvák, jistě by se takříkajíc více rozzářily. I proto se na albu Řekni napořád prosazují příjemné a na zpívané desce časově únosné instrumentálky Pro Anežku a Sólo pro Valmonta.

Hodnocení: 70 %