RECENZE: Houellebecq píše o člověku, jenž už nedokáže být šťastný

Románem Podvolení si vysloužil pestrou škálu reakcí a lze konstatovat, že záměr vyprovokovat, a to ideálně kompletní čtenářstvo, se mu podařil. Vytvořil totiž Francii budoucnosti, v níž v demokratických volbách zvítězila islámská strana Muslimské bratrství.

Nový text se nepohybuje v takto velkém tématu, je spíše koncentrovanějším příběhem jedince, stárnoucího muže, který už nedokáže být ve svém životě šťastný a rozhodne se ho zcela opustit, utéci před ním, spálit mosty a zároveň ohledat svou minulost. Jak je u většiny Houellebecqových textů příznačné, nechává svého hrdinu volně rozjímat a vyjadřovat se k nespočtu témat, nechává ho odbíhat do nejrůznějších zákoutí minulosti a vzpomínek, kritizovat poměry ve Francii, společnost i byrokracii.

Příznačnou kontroverzi tentokrát podal v podobě explicitních sexuálních scén, jemnější čtenář by mohl být výjevem ženy kopulující se skupinou psů mírně zděšen, čtenář znalejší Houellebecqova psaní však překvapen pravděpodobně nebude.

Hrdinovu analýzu dosavadního života a nemožnost cítit se šťastný lze do jisté míry číst jako výpověď současného člověka v současné společnosti, možná v současné Francii, v momentu, kdy může téměř cokoli, ale dlouhodobě ho neuspokojí nic – majetek, dobře placená, avšak nudou ubíjející práce, nádherná exotická žena, která zevšední a začne se po jeho boku nudit. Hrdina začne bažit po střípcích minulosti, chce zpět dávnou milenku i povolení kouřit ve všech hotelech.

Houellebecq neklesá ve své kvalitě a předvádí lingvistickou virtuozitu. Komponuje jedno sáhodlouhé souvětí za druhým, nahodile střídá témata, přičemž jedno vyplývá z druhého, aniž by vznikal nežádoucí myšlenkový dadaismus.

Méně sleduje svůj záměr provokace a více se snaží poukázat na to, co Francii a společnost jeho optikou trápí. Upozorňuje na rozdíly mezi lidmi ve městě a na venkově, mezi těmi, kteří mají teplá místa ve vedoucích pozicích, a těmi, kteří žijí „z ruky do pusy“.

Houellebecq je bezpochyby jeden z největších autorů současnosti. Není ale pro každého a čtení Serotoninu není prázdninovým kouskem pod slunečník. Je nicméně vynikajícím kouskem kvalitní literatury s tematickým přesahem a podnětným textem k dalším myšlenkám.

Hodnocení: 90 %