Článek
Tolkienovo dílo se během dvacátého století stalo postupně celosvětově proslulým a inspirovalo řadu dalších děl, článků i akademických studií, které zkoumaly jeho myšlenkové poselství. Na hraný celovečerní film podle Hobita se ale čekalo poměrně dlouho. Stejně jako Pána prstenů se ho ujal Peter Jackson.
Druhý díl v maximální míře zachovává styl daný „jedničkou“, stejně tak zůstala většina herců. Hobit a trpaslíci se vydávají na velkolepou výpravu, čaroděj Gandalf je ale musí brzy a bez vysvětlení opustit, jak už má ve zvyku. Družina překonává nebezpečný les i elfí území, kde je čeká řada překážek. Cílem je Hora a Arcikam, dávný majetek trpaslíků, který si však uzurpuje drak Šmak.
Orlando Bloom ve filmu Hobit: Šmakova dračí poušť
Filmové premiéry
Martin Freeman ve filmu Hobit: Šmakova dračí poušť
Jacksonův tým se opět vyřádil na maskách, kostýmech, zbraních a příšerách všeho druhu. Design zlých skřetů je patřičně odporný, elfí zase patřičně ladný. Maximální pozornost věnovali počítačoví mágové drakovi a prostředí vnitřku Hory, ale i samotné obrazy přírody vypadají úchvatně.
Vypiplaných akčních scén je opět dost, v paměti většiny diváků asi zůstane hlavně šílená jízda trpaslíků v sudech s kamerou poletující kolem nich. Napětí výrazně vzroste na začátku scény, kdy se hobití „hrdina“ schovává v hromadách zlata přímo vedle draka.
Docela překvapivé jsou náznaky romantického motivu mezi elfkou a trpaslíkem, ke kterým se Jackson vrací několikrát. Ojediněle přidává tu a tam i trochu humoru, aby si divák na chvíli oddechl od všeho děsu a bojů. Film trvá skoro tři hodiny, což je pro nezasvěcené diváky dost, pravověrní fandové fantasy však podrobnost vyprávění pravděpodobně ocení.