Článek
Kny je pak natočila s Josefem Abrhámem v hlavní roli šedesátníka Josefa alias Josého, který po třiceti letech, prožitých v emigraci v Mexiku, přijíždí do Prahy.
Jeho manželka Dolores totiž uvěří slovům kněze, že neplodnost jejího zetě způsobilo prokletí Doloresiny rodiny za to, že dědeček přivezl z války do Mexika Pražské Jezulátko, a jedině jeho vrácení může kletbu zrušit a dcera otěhotní. Josef sice věří spíše na Františkovy Lázně než na dřevěné jezule, ale přesto sbalí ženu se soškou a dceru (zetě nechají bůhví proč doma) a vypraví se do Prahy, kde kdysi zanechal svou lásku Květu (Libuše Šafránková) a kamaráda Rudu (Václav Postránecký).
V Praze tato z gruntu nesmyslná zápletka pokračuje vším, co lze při nasazení veškeré fantazie v oboru „vánočních zázraků“ napáchat. Obě rodiny, Josefova a Květina ,se „náhodou“ seznámí, náhodou společně zachrání odložené mimino, a ač zahlédnou jeho matku, která nápadně připomíná Viktorku (tu od splavu Boženy Němcové), trvá přibližně další hodinu, než je dítě tam, kam podle autorů patří. Proč tam nebylo od začátku, film neřeší.
A tak pokračuje vrstvení náhod, které vedou děj tam, kam potřebuje scénář, aby doklopýtal přes četné odbočky ke kýženému konci, nikoli tam, kam by postavy zavedla logika.
Pravděpodobně dojde i na oplodnění. Možná oplodnil někdo někoho teď, možná oplodnil kdysi i Josef Květu, ale nic z toho se nepotvrdí. Michal sice po vzoru Vaška z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku věří, že jeho táta umřel, když on byl ještě u maminky v bříšku, navíc se narodil sedm měsíců po Josefově odchodu, ale Květa až do konce mlží.
Zápletku se soškou ponechme otevřenou a diváky v napětí, jak tahle trapnost dopadne. Nechybí jeden zloděj a jeden opuštěný starý vrátný a všechno se to odehrává v obrazech vánoční Prahy, plné čistoskvoucího sněhu, zářivých světel a nádherných věží, k čemuž Josefova bigotní mexická manželka poznamenává: „Říkal jsi mi, že je v Praze hodně věží, ale netušila jsem, kolik je tu kostelů!“
A vše je – kromě bělostného sněhu a lásky, kam se podíváš – zabaleno do dětského dovádění, smíchu a šikovnosti, díky níž právě ony (s veselým pokřikem Ježíšek!!!) objeví živé dítě v kostelních jesličkách.
Herci se snaží, seč jim síly stačí, což zejména v případě Igora Chmely není málo, ale přesto filmem převážně jen procházejí tak, jak scénář předepsal, a režisérka nařídila: s cukerínovými úsměvy, sladkobolnými výrazy, případně zamyšleně vědoucím pohledem. Mexické herečky nevyjímaje, ocenit lze ovšem Aislinn Derbezovou, která se naučila mluvit hezky česky.
K Vánocům nepochybně patří poezie, nostalgie, a ani trocha sentimentu nikoho nezabije, a jeli to rámováno vtipným nadhledem, pak sláva takovým tvůrcům.
Pokud se ale k legitimnímu záměru natočit vánoční romanci případně romantickou komedii nepřidruží schopnost napsat příběh, který by alespoň základně dával smysl, je to marné – kašírovaně pak působí nejen zasněžená Praha, ale i všechny emoce.
Zbývá jen údiv nad tím, jak se může stát, že i jindy přinejmenším profesionálně zdatní autoři (Fischerová, Cielová) jsou podepsáni pod takovou nejapností.
| Přijde letos Ježíšek? |
|---|
| ČR 2013, 100 min. Režie: Lenka Kny, hrají: Josef Abrhám, Libuše Šafránková, Igor Chmela, Danica Jurčová a další. |