RECENZE: Historické drama Úsvit doplácí na mnoho témat

Scenárista Miro Šifra s Matějem Chlupáčkem v něm sledují několik témat. Od kontrastu industriální a venkovské společnosti přes detektivní zápletku až po problematiku intersexuality, předsudků a „(ne)modernosti“, ať už si pod ní představíme cokoli.

Nejen anglickým názvem We Have Never Been Modern (Nikdy jsme nebyli moderní), ale i vyzněním filmu dávají najevo, že nejsme a možná nebudeme moderní nikdy, že předsudky, které ovládaly lidi před bezmála stoletím, existují dodnes.

Všechna zmíněná témata jsou sama o sobě nosná, bohužel při jejich navrstvení do jednoho filmu se vybaví známé rčení, že mnoho psů znamená zajícovu smrt. Na Úsvit sice slovo smrt úplně nesedí, přesto je v něm témat moc na to, aby kterékoli z nich mohlo být důkladně propracované a film držel pořádně pohromadě.

Do městečka pod Tatrami přijíždí v roce 1937 ředitel rozvíjející se továrny Alois (Miloslav König), který tam chce vybudovat moderní průmyslový komplex po vzoru Tomáše Bati. S ním přijíždí i jeho těhotná žena, vzdělaná intelektuálka Helena (Eliška Křenková). Oba doufají, že tam začnou nový a spokojený život.

Do rýsující se idyly však zasáhne nález mrtvého novorozence v areálu továrny. Zjištění, že jde o oboupohlavní dítě, všemi zacloumá. Ředitel se domnívá, že jde o spiknutí, respektive sabotáž komunistů proti jeho záměru postavit velký kapitalistický podnik. Pro tamní obyvatele je mrtvolka monstrum a pro četníky je takový nález a vyšetření toho, kde se novorozenec vzal a kdo je odpovědný za jeho smrt, případ, na který nestačí. Vše má být dokonale utajeno, vyšetřovat přijíždí i tajná policie.

Jedině ředitelova těhotná manželka chce přijít věci na kloub. Jako nedostudované lékařce je jí jasné, že dítě přišlo na svět už mrtvé, navíc ví, že intersexualita je dědičná, takže i matka mohla být, jak se tehdy říkalo, hermafrodit.

Těch témat a vlastně i žánrů film mísí opravdu hodně. Detektivní linie mohla být napínavá, ale prolíná se s mnoha dialogy a monology, polopaticky vysvětlujícími problematiku genderu a intersexu. Vedle toho sledujeme zmíněnou linii odlišných životních postojů vzdělaných kapitalistů a nevzdělaných dělníků i dalších místních obyvatel neochotných přijmout jakékoli změny v životě, natož v předsudcích.

Celkově jde tedy o dosti zmatečný a nesoudržný scénář, který Chlupáček převedl do vizuálně atraktivního tvaru s velmi dobrými hereckými výkony. V úchvatných tatranských kulisách se mu podařilo díky kostýmům, jejichž barvy i charakterizují postavy (modrá je pro vzdělané, červená pro prosté dělníky), účesům, rekvizitám i osobitému svícení a snímání (kamera Martin Douba) vytvořit pohlednou prvorepublikovou atmosféru. Jsou z ní cítit jak Aloisovy a Heleniny naděje, tak zmar, který přijde za dva roky s válkou.

Herecky filmu dominuje výborná Eliška Křenková, poněkud za ní zaostává Miloslav König, ale i on podává stejně jako ostatní velmi dobrý výkon.

Devětadvacetiletý Chlupáček, který sbíral profesní zkušenosti mimo jiné na ceněném seriálu Terapie, je talentovaný filmař. Potřebuje ale ještě ujít kus cesty, aby neměl potřebu dostat do filmu vše, co ho napadne, soustředil se na menší množství témat a nerozmělňoval je.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina