Článek
Po poměrně zdařilé próze z pera Ernestova vnuka Johna je tu s prvotinou vnučka Mariel. Přichází však s nepříliš hodnotnou novelou Neviditelná dívka, která je především souhrnem výčitek na konto vlastní rodiny.
Román Hemingwayové, který u nás vyšel před třemi roky, vzpomínal na vyrůstání a život v rodině slavného spisovatele. Byl poutavý, vzpomínky s odstupem analyzoval, snažil se o pochopení mnohdy nešťastných událostí, snažil se o hledání příčin rodinných problémů.
Hemingwayová se svým dílkem pravděpodobně snaží vzkázat všem dívkám vyrůstajícím v problematických rodinách, že ani ona neměla na růžích ustláno. Rodiče se potýkali se závislostí na lécích a alkoholu, panovaly mezi nimi vyhrocené vztahy, starší sestry bojovaly jedna s drogovou závislostí, druhá s anorexií. Autorka sama v důsledku panických ataků polykala prášky, které ji dovedly k poruše příjmu potravy.
Veškerou důvěryhodnost svého psaní Hemingwayová shazuje prvními větami autobiografie, ve kterých vzpomíná na den, kdy byla přivezena z porodnice domů. Prý si už v ten okamžik uvědomovala tíživý osud rodiny, nenávist sester a neuspokojivou budoucnost, která ji čekala.
Kniha Neviditelná dívka postrádá tradiční formu zápletky a rozuzlení. To ale není tak velký problém. Ten je v postavě nedůvěryhodné vypravěčky, kterou autorka vtělila do malé holčičky představující ji samotnou v dětských letech. Utrápené děvče znovu prožívá klíčové okamžiky dětství, dokáže je však očima dospělé ženy reflektovat. V této rovině příběh sklouzává k jakési příručce či učebnici špatného dětství s ukazovákem jasně směřujícím na členy rodiny jako viníky.
V rovině nahlédnutí za oponu jedné slavné rodiny nese kniha značně bulvární nádech. Autorka rozdělila postavy na dobré a špatné, přičemž ostatní označila za viníky a sebe samu za oběť. Možná má pravdu, možná je kniha formou jejího osobního vyrovnání se s rodinnou minulostí. Čtenáři však má pramálo co nabídnout.
Celkové hodnocení 35 %
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: