RECENZE: Hello, Welcome s lehkostí studuje frustraci táhnoucí se napříč pozdními mileniály

Holý nedávno oslavil třicetiny a k narozeninám si příznačně nadělil třetí celovečerní film, který přichází po jeho debutu Zrcadla ve tmě (2021) a druhém počinu A pak přišla láska… (2022).

Hello, Welcome uzavírá volnou trilogii o ženách na pokraji změny. Po prozkoumání rozpadu milostného vztahu a hledání nové životní etapy se vrhl na studování herecké profese. S tou se pojí značná rivalita, jež se střetává se snahou o kolegiálnost.

Holý coby režisér, scenárista a producent v jedné osobě zasadil příběh do prostředí karlovarského filmového festivalu. Přehlídka je pro herce velkou příležitostí pro nabytí konexí, ovšem i za cenu jisté přetvářky a nadbíhání vlivným činitelům.

Do soukolí vtahuje ctižádostivou hvězdičku Adélu (Alena Doláková), trochu netečnou Soňu (Sára Venclovská) a nejistou Emu (Eliška Soukupová).

Dynamika trojice kamarádek-hereček je přitom víceméně šablonovitě vylíčená. Zahrnuje nepsanou vůdkyni, její obdivovatelku a méně výrazný doplněk, tedy uspořádání, jaké v podstatě opakuje strukturu z Pusinek v režii Karin Krajčo Babinské či britského dramatu Jak mít sex od Molly Manning Walkerové.

V případě Hello, Welcome se nejprokreslenější postavou se silným dějovým obloukem stává Ema. Její frustraci prýštící z pocitu vlastní nedostatečnosti a na ni navázanému čelení průbojnějšímu okolí Soukupová skvěle vystihuje.

Ačkoli vypovídá především o světě šoubyznysu, Eminu zkušenost lze zevšeobecnit na pozdní mileniály, mezi něž se řadí Holý i trojice hereček, a především na generaci Zet, pro niž je úspěch na odiv většinou vyšší hodnotou než materiální bohatství.

Slabinou scénáře je však překotnost prozření, ke kterému protagonistka dospěje, a také strhávání přílišné pozornosti právě k jejím prožitkům, kvůli čemuž zůstává psychologie zbylých dvou dívek poněkud neprohloubená.

Film se natáčel v reálných kulisách loňských filmových Karlových Varů pouhých šest dnů. S přihlédnutím k tomuto aspektu je úctyhodné, jak dobře se herečky s rolemi popasovaly a jak málo se šibeniční lhůta projevila na výsledné podobě.

Prozradila se vlastně jen na nízkorozpočtově působícím obraze. Produkce totiž točila na jedinou kameru bez světel a dalších technických propriet, s čímž se však štáb na Letní filmové škole netajil.

Holému se podařilo zpřítomnit mnohem honosnější protějšek moravského nesoutěžního festivalu, na nějž s filmem přijel, a vše, co k němu neodmyslitelně patří. V pozadí například neustále hlučí dunící hudba pod hotelem Thermal, středobodem tamního dění. Film zaznamenává i to, že na promítání nebo večírky bývá složité se dostat.

Typická jsou rovněž různá nenadálá mikrosetkání, která režisér spontánně zachycoval se skutečnými osobami a chytře vpravil do celku. Přesné je i ztělesnění vyhořelé, leč pořád dravé novinářky Janou Plodkovou.

S formanovským humorem Holý ukazuje, že příslovečně na prodej jsou všichni, pak už jen záleží na každém jedinci, zda na tuto společenskou hru přistoupí.

Film vstoupí 8. srpna do kin.