Hlavní obsah

RECENZE: Harlej zdolává smutek bigbítem

Právo, Jaroslav Špulák

20. 3. 2020, 11:11

Nahlédneme-li do pětadvacetileté historie pražské skupiny Harlej, zjistíme, že se od počátku drží jednoho mustru. Přináší přímočaré rockové skladby se snadno zapamatovatelnou melodií i sloganem, povětšině ve svižném tempu. Některé texty sice časem zvážněly, zrodily se i slušné balady, základní filozofie je ale pořád stejná.

Článek

Každá nová deska proto nabízí jen jednu otázku: jak silné a nápadité melodie nabídne? Odpověď u novinky Smutku dávám sbohem, jež vyšla v pětadvacátém roce existence kapely, se rýsovala už po prvním poslechu a rozkvetla po druhém či třetím.

Harlej nahrál jedno ze svých nejlepších alb. Způsobil to fakt, že má výbornou formu pramenící z dobré vnitřní pohody, hráčských zkušeností, návratu textaře a jasného cíle.

Kytarista Tonda Rauer, autor většiny skladeb (o jednu se podělil se zesnulým původním zpěvákem Vláďou Šafránkem), i zpěvák Tomáš Hrbáček, jenž napsal jednu, upletli vesměs nápadité linky, v jejichž slokách nakypřili půdu pro zpěvné refrény. Favority jsou Tráva, Až tady jednou nebudu (vzpomínka na předloni zesnulého Šafránka), A já tě nechci (hospodsky laděný duet se Supicí, akordeonistkou Tří sester), Vrátím se zpátky či Smutku dávám sbohem. Pozornost ale zaslouží i ostatní.

Jako by se skladby vzájemně povzbuzovaly, vždyť i z těch na první poslech méně zpěvných se vyvrbí příjemné. A povzbuzují se tak markantně, že začátek písničky A já tě nechci vyhlíží jako gradující pokračování předešlé Až tady jednou nebudu. Záměr to ale asi nebyl.

K lehkosti a přirozenosti, se kterou kapela servíruje onen tradiční český bigbít, přispěly i texty. Až na jednu výjimku (Petr Kyrian v písni Horizont) se k jejich psaní vrátil Tomáš Miřátský. Chlapík, jenž v minulosti určil ráz textů Harleje, navázal tam, kde skončil.

Do svých slov zasadil pár vulgarismů, které rockové kapele nevadí, byť klidně mohly být nahrazeny jinými výrazy. Slovní obsah písní na nich nestojí. Ve skladbě Tančíš v dešti připustil jazykový faul v obratu „Ráda tančí v dešti/lepší se pak zapomíná“, naopak básnivě se blýskl v písni Smutku dávám sbohem (Slyším jak tramvaj v dálce/přiváží svítání). Obecně pak vytvořil texty, které s hudbou Harleje souzní.

Není namístě hledat v tom všem hloubku či genialitu. Jde o zábavu, švih a upřímnou bigbítovou energii. I o ta krátká a zručná kytarová sóla či razantní hru. Za to všechno má dnes Harlej tolik fanoušků, že už jen tím své bytí obhájí.