RECENZE: Grand Prix by prospělo ještě více nadhledu a humoru

Na dobrou komedii s lehkým přesahem bylo dobře zaděláno zejména v obou hlavních postavách, jejichž vzájemná odlišnost může připomenout Kobry a užovky zvlášť proto, že Kryštof Hádek má v obou filmech podobnou roli.

Jeho Roman v Grand Prix má ušmudlaný autobazar, moc se mu v něm nedaří, žije se svým prohřeškem z mládí a uživit jejich tři děti není vůbec snadné. Tím spíš, že za těhotenství tehdy třináctileté dívky (Anna Kameníková) si poseděl v base, v níž se málokdo naučí něco dobrého a cestu do světa to také zrovna moc neotevírá.

Budiž však Romanovi připsáno ku cti, že se ženou zůstal, a byť se k ní chová jako naprostý buran (ona mu oplácí aspoň křikem a nadávkami), zdá se, že jejich vztah vydrží ještě leccos. Ostatně právě Roman projde během filmu určitou morální proměnou, když leckterou všivárnu sice bez problému udělá, ale nakonec pozná hranici, za kterou by jít neměl, a nepřekročí ji.

Emil (Robin Ferro) má naopak vypulírovanou autodílnu a jako člověk trochu jiný, možná lehký autista, ví o autech úplně všechno. Jeho a Romanův společný sen vidět na vlastní oči závody Formule 1 se splní nejdřív jemu, když vyhraje dvě vstupenky na Velkou cenu Barcelony. Roman mu oznámí, že pojede s ním, a když se jim do „vypůjčeného“ auta s kradenými gumami vetře ještě Romanův kámoš z basy, zloděj a magnet na průšvihy Štětka (Štěpán Kozub), je jasné, že jejich cesta bude plná karambolů.

Ty jsou dány především tím, že spolu s autem ukradl Štětka nevědomky i pořádný balík peněz polské mafii, a že ono „vypůjčené“ auto patří důchodci (Miroslav Donutil), který ví o všech nepravostech a darebáctvích světa své a vede k pořádku a konání i policii.

Grand Prix nabírá dech zvolna, jako když začátečník rozjíždí auto. Některý vtip zabere, pak to trochu škytne, ztratí tempo, zase se nadechne a pak konečně jede na plný plyn. Dlouho se seznamujeme s vedlejšími postavami, jejichž zábavnost se pak stupňuje, to zejména u feťačky Tatiany Dykové, která díky výborně napsané postavě, skvělé masce a vynikajícímu hereckému výkonu přinesla ve dvojici s policistou Marka Daniela do filmu humoru nejvíc. Štěpán Kozub baví, ale již poněkud šablonovitě, Kryštof Hádek a Robin Ferro dali svým postavám, co scénář předepsal, ne víc, Anna Kameníková má elánu na rozdávání.

Grand Prix měla předpoklady stát se výbornou komedií. Jestli se jí nestala, pak patrně proto, že Prušinovský při psaní postupoval podobně jako u seriálů, zejména Okresního přeboru a Mostu!. I tam si divák musel počkat nejméně dva díly, než poznal všechny postavy, začal se opravdu bavit, a zároveň podprahově vnímat onu sociálně vztahovou linii.

V jediném filmu na takový rozjezd není dost času, a není dost času ani na rozehrání a dotažení všech linií. Prušinovský tento kámen úrazu poněkud podcenil, takže film má nakonec méně humoru a nadsázky, než mohl mít. I tak jde ale vedle všech těch více či méně romantických českých komedií o příjemné osvěžení.