RECENZE: Golda - Železná lady Izraele, další velký koncert Helen Mirrenové

Zlatý Globus získala za titulní roli ve dvojdílném dramatu Královna Alžběta (o Alžbětě I.) a nominaci na něj za roli Kateřiny Veliké ve stejnojmenném čtyřdílném dramatu.

Nyní přichází Mirrenová do kin jako jediná izraelská předsedkyně vlády Golda Meirová ve filmu Golda - Železná lady Izraele režiséra Guye Nattiva.

Výkon Mirrenové je opět obdivuhodný. Bez ohledu na masku, která ji změnila téměř k nepoznání, hraje nesmírně přesvědčivě ženu, která stála, obklopena samými muži, v čele Izraele v letech 1969 - 1974. Vystihla Meirovou tak přesně, že když se ve filmu objeví několik dokumentárních záběrů skutečné Goldy, je od své představitelky skoro k nerozeznání.

Film však nemapuje její život, soustředí se pouze na krátký, ale mimořádně důležitý úsek její vlády v roce 1973 za takzvané jomkipurské nebo také ramadánové války. Tehdy, o nejvýznamnějším židovském svátku Jom - kipur zahájila koalice Egypta a Sýrie za podpory dalších arabských zemí překvapivý útok na nepřipravený Izrael v oblasti Golanských výšin a Suezského průplavu.

Budiž řečeno, že bez podrobnějších geopolitických znalostí se mohou diváci zejména zpočátku dost obtížně orientovat v ději a zejména v postavách Goldiných spolupracovníků od ministra obrany až po ředitele Mosadu. Vývoj v celé oblasti, podíl války na ideologickém boji mezi Východem a Západem stejně jako mezinárodní vztahy Izraele se Spojenými státy americkými, Sovětským svazem a dalšími zeměmi jsou spíše jen naznačeny a pro historie neznalé diváky mohou být nesrozumitelné.

Nejasný je i postoj tvůrců k Meirové jako k přece jen kontroverzní osobnosti. Film se soustředí výhradně na vyobrazení oněch dvaceti dnů války a na osobní prožitky ženy, která si stála až riskantně pevně za svým rozhodnutím neustoupit a zároveň v sobě do konce života nesla břímě zmařených životů.

V tom smyslu je také výkon Helen Mirrenové rozhodující pro celkový dojem z filmu. Úspornými, ale o to působivějšími prostředky vyjadřuje až mužskou sílu své hrdinky, kořeněnou záblesky irone a suchého humoru. Ostatně přídomek Železná lady si Meirová vysloužila ještě předtím, než do úřadu ministerské předsedkyně Velké Británie nastoupila Margaret Thatcherová.

Protipólem k tomu je utrpení ženy, která se cítí odpovědná za smrt každého vojáka, který v této válce padl, a za smutek vdov a sirotků. Ženy, která trpí nejen psychicky, ale i zdravotně a jejíž jedinou blízkou bytostí je Lou Kaddarová, její osobní tajemnice a důvěrnice ve vynikajícím podání francouzské herečky Camille Cottinové.

Obě tyto polohy hraje Mirrenová tak přesvědčivě, až mrazí, což u politicko-vojenských thrillerů není úplně běžné.

Krásně a občas dokonce s vtipem jsou vyobrazena její jednání s Henrym Kissingerem (Liev Schreiber), který byl v té době ve funkci teprve krátce. „Nezapomeňte, že jsem především Američan, pak ministr zahraničí a pak Žid,“ říká Kissinger při schůzce v Tel Avivu, kde se ji snaží přemluvit k mírovým jednáním i bez toho, aby arabské státy uznaly stát Izrael. A Meirová opáčí: „Nezapomeňte, že my čteme zprava doleva…“

Ale když mu jako ukrajinská rodačka popisuje vraždění Židů včetně dětí ruskými kozáky, tají se hrůzou dech nejen Kissingerovi.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina