RECENZE: František Štorm vnáší do provokativních témat ironický rozměr

Pro fanoušky tvrdé muziky je Štorm spjat především s kultovní metalovou formací Master’s Hammer, která přesáhla hranice tuzemské scény a získala v devadesátých letech minulého století určitý věhlas i ve světě.

Když kapela přerušila činnost, věnoval se Štorm především grafické a typografické tvorbě. Vytvořil několik druhů autorských písem a stal se pedagogem. Výstava ho představuje především jako umělce, který je schopen pracovat na několika frontách a na všech odvádí kvalitní práci.

Vizuálně nejpřitažlivější jsou díla spojená s hudební tvorbou. Černo-fialový plakát věnovaný novému albu Štormovu projektu Mortal Cabinet zdobí hlava jakéhosi rohatého démona, z jehož očí lezou hadi. A kolem něj tančí a kopulují nahé konkubíny s rarachy. Tematicky se jedná o klasický odkaz na blasfemickookultní žánr přelomu devatenáctého a dvacátého století. Umělecky autor čerpá z dekadence či symbolismu, některé jeho postupy připomínají například belgického malíře a grafika Féliciena Ropse.

Překvapivě umírněnější je Štorm v případě kompletního vizuálního zpracování alba svého bývalého spoluhráče Tomáše Kohouta alias Necrococka. Výtvarně postavil celou kompozici na kontrastu dvou barev, fialové a žluté (místy je doplňuje černá a blankytně modrá). Výrazné linie čar připomínají archaickou techniku dřevorytu. Člověku, který se trochu vyzná v tomto druhu tvorby, okamžitě vytane v mysli jméno Josefa Váchala.

Váchalovskou tematiku mají také černobílé grafiky, mírně ponurá témata, ve kterých dominují scenérie z divoké přírody. Jejich sychravá atmosféra doslova zalézá za nehty a tíseň sedí za krkem. Při pozorném ohledání na nás občas vykoukne ze spleti větví lebka umrlce či pavoučí stín démona.

Přes veškerou vážnost zobrazovaných témat vycítíme mezi řádky náznak ironie či nadsázky. Autor ho dosahuje mírnou karikaturou či deformací figur, věcí nebo rostlin. Štorm se prostě nebere jako tvůrce a ideolog smrtelně vážně. Dobře totiž ví, že by se stal parodií sebe sama.