Článek
Lupa u nás vystavuje samostatně poprvé a patří k nejvýznamnějším představitelům této nelehké disciplíny.
„Zajímají mě především interesantní lidé, které potkávám na ulicích,“ popisoval fotograf svou základní uměleckou pohnutku na besedě v Leica Gallery.
Na jeho pracích je toto absolutní zaujetí člověkem opravdu patrné. Lupa dělá čest svému jménu. Stejně jako zvětšovací sklo má smysl pro detail, který je schopen akcentovat tak, aby si ho každý všiml. Nedělá to pro laciný efekt – jeho cílem je podtrhnout význam toho kterého prvku, aby si ho člověk snadno zafixoval.
„Snažím se vždy navázat s člověkem, kterého chci zachytit, nějaký osobnější kontakt. Někdy stačí jen pohyb nebo gesto. Jindy s lidmi mluvím. Musím si získat jejich důvěru, což někdy trvá dlouho. Proces pouliční fotografie je vlastně taková psychologická hra,“ vysvětlil fotograf.
Výraz tváře, zvláštní lesk v očích, gesto či poloha, to jsou opěrné body Lupova estetického dobrodružství. Zvláštní smutek hladovějících obyvatel v jižním Súdánu, absolutní beznaděj ve tvářích dvojice bezdomovců či anonymní odcizenost lidí v ulicích Tel Avivu. Tam všude hledá a bezpečně nalézá emotivní lidské osudy.
Felix Lupa má cit pro okamžitost situace (Cuba,Havana 2013).
Ale pouze emoce by fotografie neudělaly zajímavé. Hlavní podstata tkví v neotřelé kompoziční stavbě. Lupa disponuje výbornou schopností vidět v setině sekundy příběh, jeho podstatu i pointu zároveň.
Možná je to tím, že se Felix Lupa narodil na Ukrajině a v šesti letech emigroval do Izraele. Možná i tím, že si díky těmto specifickým destinacím navěky nese v sobě zakódovanou empatii, soucit s lidským utrpením a hluboké porozumění skryté lidské bolesti.
| Felix Lupa: Street Photography |
|---|
| Leica Gallery, Praha, do 7. září |