RECENZE: Florencino knihkupectví. Film o odvaze, nenávisti, zmaru i naději

Coixetová je nejslavnější španělskou režisérkou současnosti, její filmy jako Můj život beze mne, Umírající zvíře, Elisa y Marcela se hrají na festivalech v Berlíně či v Cannes, za Řidičský průkaz, který uvedla ve Varech, dostala v Torontu Cenu diváků za nejlepší film, což je jediná cena tohoto obřího festivalu.

Pro snímek Florencino knihkupectví adaptovala stejnojmennou slavnou knihu Penelope Fitzgeraldové a do hlavní role Florence obsadila Emily Mortimerovou, jejíž protihráčkou je právě Clarksonová, která tu velmi působivě zosobňuje zlo, závist a pokrytectví.

Děj se odehrává v malém anglickém městečku Hardborough v 50. letech minulého století, kde si válečná vdova Florence (Mortimerová) chce otevřít knihkupectví. Aby si připomínala milovaného manžela, s nímž sdílela lásku ke knihám, a také proto, že „v knihkupectví není člověk nikdy sám“.

Jenže zle narazí na nejvlivnější ženu městečka, pomstychtivou Violet Gamartovou, která neunese fakt, že si Florence splnila sen a zároveň probudila ospalé městečko, které oproti jejímu očekávání do knihkupectví chodí, a dokonce čte i moderní literaturu, jako je Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita nebo Nabokovova Lolita. Violet začne spřádat intriky, a protože její vliv sahá opravdu hodně vysoko, záhy je jediným Florenciným přítelem, zastáncem a obdivovatelem starý muž, sám velký milovník literatury, který dosud žil zcela v ústranní a knihy si od ní kupoval „na dobírku“.

Příběh se to zdá na první pohled skoro tuctový, pracuje se známými prvky, jako je odvaha vzepřít se zavedeným pořádkům, bezmocnost vůči mocným nebo starý člověk a dítě v roli pomocníka onoho bezmocného.

Jenže Coixetová, která si napsala i scénář, s tím vším pracuje mistrovsky a povyšuje vcelku předvídatelný příběh na silné romantické drama. Počínaje tím, že obraz anglického městečka dané doby vykreslila tak, že má divák pocit, jako kdyby tam žil. Nejen kulisy a kostýmy, ale také bezchybné obsazení i velmi malých rolí, to všechno nesmírně usnadňuje vcítění se do příběhu i postav.

Mortimerová jako Florence doslova sálá nezlomným optimismem hraničícím s naivitou a o to silněji pak vynikne její zklamání a zoufalství, když Violet realizuje své pomstychtivé plány.

Clarksonová je ve svých pokryteckých úsměvech a zprvu nenápadném šíření zla přesvědčivá, až mrazí. Dokonalý je Bill Nighy v roli onoho starého muže – důstojný, naprosto pevný ve svých zásadách i citech, které by projevil jen „v jiném životě, v jiné době“.

A neodolatelná je malá Honor Kneafseyová v roli dívenky, která chodí k Florence po škole pracovat.

Škoda že jsou tu některé linie, které se nepodařilo z knihy převést tak, aby ústrojně zapadly do té hlavní, a které by přitom diváky patrně zajímaly do větší hloubky. Anebo je autorka měla možná raději obětovat. Leccos, co se odehraje, by zasloužilo podrobnější vysvětlení, několik momentů postrádá logiku. I když možná jen zdánlivě, možná jen vypadly některé pro diváka důležité informace.

Nicméně celkově jde o velmi krásnou oslavu lásky ke knihám, film emotivně působivý i nevtíravě aktuální co do obrazu bezmoci vůči mocným a v retro stylu včetně krásné angličtiny dokonalý. A jestli bude diváky inspirovat k přečtení knihy, bude to jen dobře.

 Celkové hodnocení 75 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: