RECENZE: Filmy podle Monyové do třetice zachraňují Stašová a Renč

Námět, který televize čerpala z ženské literatury, kde Monyová uspěla s příběhy o nepodařených partnerských vztazích, dokázala do třetice naštěstí uchopit na vyšší úrovni a s větším úspěchem.

Sebemilenec se opírá o silný výkon Simony Stašové a režii Filipa Renče, který dal příběhu o sebezničujícím vztahu s tyranem rozměr psychothrilleru.

Inspiraci televize našla ve stejnojmenné knize, v níž se částečně odráží spisovatelčino nešťastné manželství poznamenané násilím. To skončilo před dvěma lety její tragickou smrtí, za niž byl odsouzen manžel Boris Ingr.

V podání Simony Stašové se stárnoucí Libuška, veselá a sympatická ženská, která dostane od kamarádek k narozeninám chlapa na inzerát, proměnila v silnou postavu, která přesvědčivě překlene i slabší místa scénáře.

Zprvu nedůvěřivá, pak okouzlená, kdy podlehne náhlému zájmu šarmantního muže „bez závazků“, vzápětí zamilovaná, když nad ní zvítězí touha prožít ještě jednu lásku, začne postupně ztrácet samu sebe. Ve strachu ze samoty přivře oči nad milencovými excesy, brzy se ale bojí si o nich cokoli myslet – lže okolí i sama sobě, neschopná odpoutat se od člověka, který ji ničí.

Jaromír Dulava jí vpadne do života jako galantní rádoby světák, usadí se v něm coby obratný citový vyděrač a nakonec ho ovládne, závislý na své oběti podobně jako ona na něm. Renč přitom zručně vytváří náladu klidu před bouří, napětí varovných náznaků i závěrečnou spirálu agrese a podrobení se.

Několik závěrečných vět odkazuje na tragickou smrt Monyové i na domácí násilí, čímž se sice zahánějí pochybnosti o senzacechtivém motivu vedoucím ke vzniku filmu, jenže z příběhu zároveň udělají ilustraci varovné teze. Škoda. Protože existenci předešlé, slabé komedie Roznese tě na kopytech, která jen vytvořila most k staršímu, také ne moc zdařilému filmu Tchyně a uzený, a spolu s ním vyrábí trojlístek do počtu v nedělním programovém okně, žádný takový dovětek stejně neospravedlní.