Článek
Procházková napsala scénář podle vlastní stejnojmenné knížky, za kterou získala několik literárních cen a která vyšla také v Německu, Francii, Bulharsku a Polsku. Jenže knihy zpravidla působí díky prostoru pro fantazii lépe a déle než filmy.
Vkus filmových diváků se s každou generací mění a ta současná přijme jakékoliv téma, ale musí být natočeno odpovídajícím způsobem. Uzly a pomeranče jsou natočeny tak, že je spíše než cílová skupina -náctiletých přijmou starší, a pravděpodobně především televizní diváci.
Hrdinou je patnáctiletý Darek v podání debutujícího Tomáše Daleckého, který roli zvládl na výbornou. Osud, respektive scénář ale naložil chlapci na záda až nepravděpodobně hodně starostí. Umřela mu maminka, táta to prakticky nezvládá a ještě přichází o práci, mladší sestra Ema je mentálně postižená. A to není všechno, s čím se musí Darek potýkat. A je tu i první láska…
Film je (patrně kvůli česko-německé koprodukci) situován do kameramansky vděčného pohraničí v Lužických horách, má westernové ladění, hrají v něm čeští i němečtí herci. A řeší se řada sociálních problémů včetně jednoho ohavného podnikatelského plánu.
Zápletek je hodně, přitom některé jsou relevantní a zajímavé, jiné jen zdržují tok děje a rytmus filmu, některé dokonce postrádají logiku.
Dobře a uvěřitelně jsou naopak vykreslené vztahy a jejich proměny mezi Darkem, jeho tátou v přesném podání charismatického Stanislava Majera, suverénní filmovou debutantkou Ewou Farnou v roli možné příští macechy a Darkovou přirozenou sestřičkou. Bohužel němečtí herečtí kolegové působí především vinou nekvalitního dabingu mnohem méně uvěřitelně.
Uzly a pomeranče |
---|
Česko-Německo 2019, 92 min. Režie: Ivan Pokorný, hrají: Tomáš Dalecký, Stanislav Majer, Ewa Farna a další |
Celkové hodnocení 65 %