RECENZE: Film Super Mario Bros. je skoro jako videohra

Nyní Nintendo společně se studiem Illumination vyslalo do kin animovaný snímek Super Mario Bros. ve filmu. Lze očekávat, že ho fanoušci slavné hry vezmou i v našich kinech útokem.

Ostatně režiséři Aaron Horvath a Michael Jelenic nezastírají, že film natočili hlavně pro ně. „Byli jsme odhodláni uctít tuto neuvěřitelnou hru a tyto milované postavy,“ řekl Jelenic, který se podle svých slov velmi dobře v hrách orientuje a vyrůstal na nich. Vytvořili tedy svět, který hráči a fanoušci dobře znají, a populárním postavám vymysleli příběh, jenž jejich charakterům i hře plně odpovídá.

Mario a Luigi se na začátku filmu snaží vybudovat vlastní instalatérskou firmu, nejlepší, jaká tu kdy byla. Ale moc jim to nejde. Chopí se tedy příležitosti zachránit New York, což je úkol, na který rozhodně nemají. Když pak vlezou do podivné zelené trubky, vyletí z ní přímo do fantaskního světa, v němž se setkají s mnoha dobře známými postavami.

Hlavní padouch, želvák Bowser, ohrožuje houbové království princezny Peach, do které je bezhlavě zamilovaný. „Láska vytáhne i největšího stydlína z krunýře,“ praví ten mizera, který chce ovládnout všechny a všechno. Ale je tu Mario, a společně s Peach se pustí do velkého dobrodružství, aby zachránili království i bráchu Luigiho.

Tvůrcům se podařilo natočit film do značné míry opravdu jako jednu z videoher. Hýří barvami, rychlými akcemi, vtipnými postavami. Princezna Peach se za léta svého herního života vyvinula v samostatnou, neohroženou a sebevědomou slečnu, která nepotřebuje zachraňovat, naopak sama se pouští statečně do boje za záchranu svých bližních.

Hlučnost, veletoče a skoky na zemi i ve vzduchu, vypjaté emoce i důraz na ty nejušlechtilejší vlastnosti, to vše se na diváky valí ve strhujícím tempu. Jak si dali tvůrci za cíl, přinejmenším fanoušky her tím rozhodně pobaví. A výborně zakomponovaná je i hudba, která vrátí diváky do devadesátých let, kdy byli u nás Super Mario Bros. asi nejpopulárnější.