Článek
Výchozí situace napovídá, že by mělo jít o detektivku. Před sedmi měsíci byla zavražděna mladá dívka a její matka, zoufalá, že vyšetřování k ničemu nevede, se rozhodne vyprovokovat policii k aktivnějšímu pátrání.
Metodu zvolí mírně řečeno netradiční. Pronajme si na rok u vjezdu do městečka tři billboardy a nechá na ně umístit v přesném pořadí tři nápisy: Umírající byla znásilněna, Pořád nebyl nikdo zatčen a Jak je to možné, šerife Willoughby?.
To, co se vzápětí v městečku Ebbing ve státě Missouri rozpoutá, však záhy vyvede diváka z omylu, že se bude víc a usilovněji vyšetřovat, aby byl násilník a vrah potrestán. Je totiž především jasné, že ty tři nápisy jsou nejen pro policii, ale i pro řadu místních obyvatel docela kontroverzní. Už proto, že šerif Willoughby je velmi oblíbený a navíc smrtelně nemocný…
McDonagh vystavěl scénář plný překvapení a zvratů, které mají logiku. Tu však často pochopíme nebo spíše si uvědomíme až zpětně, což je jednou z velkých předností filmu. Tak se to totiž běžně děje i v životě.
Film přitom nastoluje tolik otázek a problémů, které hýbou současnou nejen americkou společností, že je divák neustále překvapován a hned zase držen v napětí, co ještě dalšího o lidech jako takových, tedy o nás, ať žijeme kdekoli, odhalí.
Tři billboardy kousek za Ebbingem jsou především příběhem tří lidí. Ústřední hrdinky, zoufalé, ale hlavně strašlivě naštvané Mildred ve fantastickém podání Frances McDormandové. Jde jako beran hlavou proti zdi a chová se až nepřijatelně proto, že prostě odmítá přijmout, že by vrah nebyl dopaden. Její vztek působí o to emotivněji, že ona sama s dcerou těsně před jejím zavražděním mluvila a nebyl to pěkný rozhovor.
Druhou hlavní postavou je šerif Willoughby, kterého hraje výtečně Woody Harrelson jako chlápka, který by opravdu hrozně chtěl vraždu odhalit (ale jak, když neexistuje jediná stopa?) a jehož osobní příběh se jen chviličku zdá jako nadbytečný. Vzápětí člověk pochopí jeho opodstatnění, a navíc Willoughbyho osud a jeho počínání dojme naprosto poctivě, bez špetky laciného sentimentu.
A pak je tu senzační Sam Rockwell jako policajt, jenž mučí Afroameričany („mučit negry se přece nesmí říkat“) a jako nedospělý maminčin mazánek má sklony ke všem špatnostem, od rasismu k násilí obecně, hrubostem.
Podstatnou roli hraje ve filmu překvapivě humor. Je drsný, až černý, ale tak dokonale trefný a účelný, že ho lze považovat za mimořádně přesvědčivý důkaz toho, že o velmi vážných, smutných i špatných věcech se s humorem vyprávět dá, když se to doopravdy umí. A Donagh se svým skvělým hereckým týmem to dokázal.
Stejně obdivuhodný je i fakt, že hlavní postavy filmu projdou jistou proměnou a posunou se trochu nadějnějším směrem bez happy endu. Což je něco, čeho je v současné kinematografii jako šafránu, a naposledy (nejen) za to dostal loňského Oscara scenárista filmu Místo u moře Kenneth Lonergan.
Tři billboardy kousek za Ebbingem
USA 2017, drama, 115 min. Režie: Martin McDonagh, hrají: Frances McDormandová, Woody Harrelson, Sam Rockwell a další