RECENZE: Film Bratři Mašíny neobdivuje ani neodsuzuje

Nyní Bratři vstupují do českých kin a už předtím je Česká filmová a televizní akademie vyslala reprezentovat domácí kinematografii v nadcházejícím oscarovém klání.

Od překročení československých hranic bratry Mašínovými a dalšími třemi členy jejich skupiny uplynulo na začátku října sedmdesát let – a česká společnost se stále dělí na ty, kteří je považují za hrdiny, a na ty, pro které jsou vrazi. Tvůrci si nicméně nepoložili za cíl se přiklonit na tu či onu stranu, předkládají příběh tak, jak se podle pramenů (a nezbytné tvůrčí fabulace) stal. Diváci si mají udělat názor sami, a nebudou to mít snadné.

V první části filmu sledujeme rodinu Mašínových, její v kratičkém prologu válečný a poté poválečný osud, který bratry dovedl k rozhodnutí bojovat proti režimu ozbrojenými prostředky. Druhá část se soustředí na samotný přechod hranic a útěk před dvacetitisícovou armádou napříč Německou demokratickou republikou až do Západního Berlína.

S otcem obou bratrů, generálmajorem Josefem Mašínem, se setkáme jedinkrát, těsně předtím, než ho nacisté v roce 1942 popraví. O jeho odbojové činnosti ani o tom, že oba bratři se už i do ní zapojovali, se nedozvíme prakticky nic.

Vzápětí se ocitáme v době poúnorové, kdy mladíčci Ctirad a Josef studují, milují svou maminku Zdenku a mladší, fyzicky hendikepovanou sestru Nendu a žijí vcelku normální život ve svém domě. Ale zpráva z rádia o popravě Milady Horákové a dalších přiměje Zdenu k tomu, že rezolutně odejde z KSČ. Režim reaguje represemi, které spolu s otcovým vzkazem z nacistického vězení, že „bez svobody nelze žít, jen přežívat“, přivedou bratry k rozhodnutí bojovat proti režimu se zbraní v ruce.

První část je bohužel zkratkovitá, což pro diváky, kteří o tehdejší době vědí jen málo nebo vůbec nic, může být matoucí. Celková společenská atmosféra padesátých let je vyjádřena jen útržkovitými scénami, týkajícími se rodiny Mašínových.

Jde o vyhrožování, co vše se stane, když si Zdena stranickou knížku neponechá, vyhození z vily na periférii, Josefovo stěhování do pohraničí, kde má větší šanci dostudovat, oslava Stalinovy smrti… Rozhodnutí obou bratrů zabíjet však ze zobrazeného nevyplývá.

Nejpůsobivější linkou filmu je důraz na soudržnost rodiny. Jasně ukazuje, jaké oběti jsou lidé schopni, když v ní cítí lásku, zázemí a jistotu. Sourozenci ani náznakem nevyčtou rozhodnutí své matce, její láska k nim je bezpodmínečná. A jakkoli pochybností obou bratrů o tom, jak osudově svými činy změní oběma ženám i strýci život, není mnoho, lze to vysvětlit právě jistotou, že je všichni bez výhrad přijmou.

Tato linie je podpořena vynikajícími hereckými výkony Oskara Hese a Jana Nedbala v titulních rolích, Václava Neužila v roli jejich strýce, Tatiany Dykové jako jejich matky, Matěje Hádka coby jejího přítele i Karolíny Ley Novákové v roli nejmladší, nemocné, ale nesmírně silné Mašínovic dcery Nendy.

Politická linie včetně násilného ozbrojování skupiny však vypadá, jako by byla vedena snahou „nenaštvat“ žádný názorový proud. Vedle sebe jsou pohled na Ctirada, ukrutně zničeného dvěma lety v uranových dolech, i záběr, jak podřezává omámeného a svázaného muže.

Druhá část filmu, přechod přes hranice a poté útěk před největším počtem ozbrojených sil, jaký kdy byl ve východním bloku nasazen, je pak de facto běžný žánrový film, kde už jde divákům akčních snímků jen o to, aby lovci štvanou zvěř neulovili.

Mašín tuto část natočil zručně. Byť neměl k dispozici dvacet tisíc komparsistů ani tolik finančních prostředků, jako mívají jeho zahraniční kolegové, vyrovnal se s tím se ctí. A divák jen žasne, jak se vůbec mohlo stát, že celá armáda pětici mladíků nenašla, jak bylo možné, že kromě odvahy a odhodlání měli i tolik štěstí. Náhoda, kdy ze všech stohů, do nichž vojáci stříleli, jen ten poslední vynechali, protože byli odveleni jinam, je pak jednou z několika bezmála úsměvných chvil.

Bratři jsou film, který nepochybně připoutá mnoho pozornosti. Nic nového ani výrazného však v pohledu na tuto mimořádnou událost studené války nepřinese. Nakolik osloví mladé nebo zahraniční publikum, je otázka, na kterou přinese odpověď návštěvnost doma; venku pak například rozhodnutí Americké akademie filmových umění a věd (ne)zařadit ho do užšího výběru pro nominace na Oscara za nejlepší mezinárodní film.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Kniha: Odkaz - Barbara Mašínová

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina