RECENZE: Fascinující dobrodružství mladého Davida Attenborougha

V posledních letech se sir David Attenborough (šlechtický titul získal v roce 1985 od královny Alžběty) krom tvorby populárně-naučných seriálů věnuje také prosazování ochrany a obnovy divočiny, které vinou nastavení společnosti na generování zisku stále ubývá.

Ve Výpravách do divočiny se vrací na začátek své kariéry a popisuje tři cesty, které se skromným štábem podnikl, aby v Guyaně, Indonésii a Paraguayi natočil pro BBC nový formát pořadu o zvířatech, která se rozhodl odchytit pro londýnskou zoo.

Kniha zachycuje někdy zábavná, jindy dramatická setkání s nejrozmanitějšími druhy živočichů, boj s nepříznivými přírodními podmínkami, byrokratickými nařízeními, ale i obtížemi nalézt v džungli vhodný dopravní prostředek a jeho dostatečně ochotného majitele, který by filmaře transportoval do míst, kam se potřebují dostat.

Jedná se o návrat do světa nedotčeného masivním turismem a globalizací, kdy domorodí obyvatelé v odlehlých končinách sice občas používají výdobytky západní civilizace, ale jen ve velmi omezené míře, věnují se tradičním způsobům obživy a přikládají velký význam místním náboženským rituálům.

K lapení zvířat používá Attenborough primitivní metody, pavouky loví do plechovek, hady do pytlů, větší zvířata holýma rukama nebo pomocí provazů. Pouze pro chycení varana, obávaného ještěra obývajícího ostrov Komodo, sestrojí důmyslnou past s návnadou. Část zvěřince se mu bez větší námahy podaří získat přesvědčením místních obyvatel, aby mu věnovali své ochočené domácí mazlíčky. U odchycených mláďat nebo některých druhů ptáků se ukáže, že zajistit jim dostatečný přísun potravy může být někdy natolik obtížné, že je nutné vypustit je zpět do volné přírody, aby v zajetí nezahynuli.

Kniha nese podtitul Dobrodružství mladého přírodovědce, který je překladem originálního názvu, a o dobrodružství a napínavé situace v ní není nouze. Attenborough dokáže vyprávět strhujícím způsobem s jemným britským humorem a erudicí. Propadnout jeho stylu psaní a nechat se nakazit nadšením pro zázraky přírody je velice snadné.

Popis výprav je doprovázen dokumentárními fotografiemi. Ty, které jsou vysázeny v textu, bohužel trpí kvalitou papíru, který pro jejich reprodukci není příliš vhodný, a snímky působí málo kontrastně a vybledle. Několikastránková obrazová příloha na křídovém papíře rozčarování z menších fotografií částečně kompenzuje a dokazuje, že nedostatky ostatních snímků nejsou způsobeny použitou technikou. Mnohý čtenář možná zalituje, že není rozsáhlejší.

Výpravy do divočiny jistě nezklamou žádného milovníka přírodopisných seriálů, cestopisů nebo toho, kdo se touží vydat do okouzlujícího světa, který již v zachycené podobě přestal existovat.

Hodnocení 90 %