RECENZE: Fabelmanovi Stevena Spielberga: Velké vyznání lásky k rodině a filmu

Sci-fi drama Blízká setkání třetího druhu a dobrodružný akční film Dobyvatelé ztracené archy vystřídal dojemný E. T. Mimozemšťan, po dalších snímcích s Indianou Jonesem svět strnul nad Schindlerovým seznamem a byl z toho první Oscar. Ten druhý přišel za válečný film Zachraňte vojína Ryana, ještě předtím diváci žasli nad Jurským parkem. A byl by to ještě dlouhý výčet skvělých filmů.

Do kin vstupuje Spielbergova novinka Fabelmanovi, která dokazuje vrcholnou formu pětasedmdesátiletého filmaře. Scénář k němu napsal s Tonym Kushnerem (spolupracovali už na filmech Mnichov, Lincoln a West Side Story), za kameru se jako již mnohokrát postavil Janusz Kaminski. Natočili dílo, které je inspirováno Spielbergovým dětstvím a dospíváním, především je ale příběhem velké lásky v mnoha podobách.

Malého Sammyho Fabelmana poznáváme v poválečných časech uprostřed láskyplné rodiny. Maminka (Michelle Williamsová), kdysi nadějná pianistka, se vzdala kariéry a stará se o něj a o jeho dvě a později tři mladší sestry. Tatínek (Paul Dano) je geniální elektroinženýr, ale především milující, až k neuvěření laskavý a hodný manžel a otec.

V dalších dvou hodinách sledujeme vývoj celé rodiny rozebraný doslova na prvočinitele. Sammy prochází dětstvím a dospíváním se všemi jeho radostmi i bolestmi a souběžně s tím objevuje a poznává svou velkou celoživotní lásku, film.

Spielberg je mistrný vypravěč, který dokáže obojí propojit s naprostou přirozeností. Diváky vtáhne do Sammyho dospívání se suverénní jistotou, rozesměje i rozpláče, aniž by k tomu použil sebemenší berličku. Obrazem i skvostnými dialogy není ani v těch nejdojemnějších scénách sentimentální, nálož bolestného citu hned v dalším záběru obdivuhodně odlehčí humorem.

Fascinující je, jak se prolíná rodinný příběh se silou filmu jako média, které je schopno stejně tak léčit jako ubližovat. Na chlapcových filmařských začátcích vidíme, co všechno film dokáže s lidmi udělat. Ať jde o nechtěně natočené záběry, jejichž zraňující význam vyjde najevo až při stříhání, nebo o první studentský film, jímž už Sammy dokáže nejen nadchnout celou školu, ale zároveň si „vyřídit“ jisté účty tak mistrovsky, jak jen to jde. Talent se probouzí…

Spielbergovu schopnost vtáhnout diváky dovnitř Sammyho rodiny, mezi spolužáky a kamarády samozřejmě velmi podporují herecké výkony. Michelle Williamsová a Paul Dano jako Sammyho rodiče vyjadřují svými výkony ono známé velké moudro, že nic není černobílé, s takovou přirozeností, že i v nejdramatičtějších chvílích jejich vztahu divák cítí s oběma stejně.

Malý Sammy v podání dětského herce Matea Zoryona Francise-DeForda je patřičně roztomilý, a role šestnáctiletého mladíka v podání Gabriela LaBelleho patrně přinese začínajícímu herci ocenění i řadu dalších příležitostí. Jeho výkon je obdivuhodně uvěřitelný, ale teprve v budoucích rolích uvidíme, zda tu jde o zrození velkého talentu, nebo „jen“ o mistrovské Spielbergovo vedení.

Není mnoho filmů, s nimiž dvě a půl hodiny nejen utečou jako voda, ale divák by se chtěl dívat ještě aspoň chvíli, dozvědět se, jak to bylo dál po skvělé závěrečné scéně, v níž zapáleného mladíka přijal na pět minut sám velký John Ford ve vtipném podání Davida Lynche, a dal mu první radu.