RECENZE: Eddie Vedder vydal třetí sólové album. Rocku nejvíc sluší, když je syrový

Hudebník se na něm hlásí ve svém charakteristickém stylu kombinujícím rockový zvuk s námluvami s punkem, country i baladickou melancholii. Mimoděk pak podotýká, že inspiračních zdrojů bylo víc. Třeba v titulní Earthling je patrné ovanutí tvorbou raných R. E. M. a vyzrálými autorskými postupy Petera Gabriela. Power of Right je pocta řízné kytarovosti skupiny The Stooges, Long Way zase nechá vzpomenout na tvorbu Toma Pettyho.

Vedder se přitom svých inspirací dotýká pokorně. Se zaujetím je vyvolal a nechal se jimi více či méně ovanout. Jeho cílem bylo odrazit se od nich a dojít k sebevědomým vlastním písním se sebejistým dynamickým přednesem. A to se podařilo.

Kolekce Earthling je i soubor příběhů s tématy známými všem, kteří na této planetě strávili alespoň den s otevřenýma očima. Lépe se na ně přece jenom naladí posluchači hloubaví a ti, pro které je Vedder znamenitý zpěvák. Atmosféra hudebního souznění i souputnictví hraje nezanedbatelnou roli, vždyť Vedder je hlas jedné zásadní rockové generace, té grungeové, devadesátkové.

V písni The Dark zpívá o tom, že by se nám všem mohlo hodit trochu vykoupení, protože selháváme tváří v tvář dokonalosti. Brother The Cloud je o utrpení způsobeném ztrátou blízkého člověka.

V textech ale pouze netvrdí, že život je těžký či bolestivý. Nepopírá například, že se dějí fascinující věci, kvůli kterým je dobré ho podstoupit (v Good And Evil). Jako motivační lze vnímat skladbu Try, ve které jsou slyšet zpívající Olivia Vedderová, protagonistova dcera, a slovutný Stevie Wonder hrající na foukací harmoniku. Má zabijácký punkový švih protkaný countryovou náladou a nabádá ke každodennímu užívání si života.

Stejně energická je Picture, v níž je hostem britský zpěvák Elton John. A ač plyne solidně svižným tempem, nabádá pohlížet na druhou osobu v klidu, protože jen tak lze zjistit, jaká je a co ve skutečnosti cítí.

Přestože některé skladby znějí, jako by vypadly z repertoáru Pearl Jam, není za tím Vedderova neschopnost nalézt pro sólové album nutnou jinakost. Může za to pochopitelně jeho osobitý hlas, který sound slavné grungeové kapely zásadně spoluvytváří. Na své sólovce ale zůstal sám, a co víc, obklopil se muzikanty, od nichž by se příklon ke zvuku Pearl Jam neočekával.

Za bicími ve studiu seděl Chad Smith z Red Hot Chili Peppers, skupiny, která má vlastní osobitost. Andrew Watt hraje na baskytaru i kytary a byl producentem alba. Nespornou hráčskou erudici pak přidal i bývalý kytarista Red Hot Chili Peppers Josh Klinghoffer. Taková koncentrace talentů musela vyústit v gejzír čirého rockového muzikantství.

Písně mají koncertní náladu a seřazeny jsou tak, že postupně budují napětí a gradaci jako dobře vystavěný setlist. Muzikanti si společné hraní užívají, skladby vyhlížejí jako záznam přátelského jamování, které se podařilo dotlačit k dobrým melodiím. Na téhle desce do sebe prostě řada věcí nenuceně zapadla.

Eddie Vedder, autor všech třinácti skladeb, nenatočil progresivní album, které by posunulo rockovou hudbu o chloupek dál či odhalilo její neobjevená zákoutí. Nahrál sbírku uvěřitelných rockových písní, jež stojí na ověřených základech, nenásilně zalézají pod kůži a připomínají, že rocku nejvíc sluší, když je patřičně syrový.

Hodnocení 80 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: