Článek
V Audienci zúročil Havel své zkušenosti z doby, kdy pracoval jako dělník v trutnovském pivovaru. Potkává se v ní nadřízený Sládek se spisovatelem Ferdinandem Vaňkem, toho času přikulovačem v nejmenovaném pivovaru, na něhož Sládek dohlíží nejen pracovně, ale i z nařízení StB, jíž musí o Vaňkovi pravidelně podávat zprávy. V Příjmu se oba opět setkávají, ale už v nápravném zařízení, jak věznici eufemisticky nazýval totalitní režim. A opět jde o hlášení, jež je i odtud třeba podávat na Vaňka „nahoru“.
Martin Polách (Sládek) a Tomáš Váhala (Ferdinand Vaněk).
Dienstbierova aktovka si pohrává se zrcadlením Havlových dialogů v nových souvislostech, na rozdíl od nich ale nedosahuje havlovské dramatické preciznosti a sevřenosti.
I proto liberecká inscenace obě aktovky propojila dvěma dalšími textovými implantáty – první představuje dokumentární pásmo vysvětlující dobové disidentské souvislosti, a to se zacílením na libereckou specifiku, druhou pak verše básníka Ivana Martina Jirouse zvaného Magor, které psal své ženě a dětem z vězení. Obě roviny zajímavě dotvářejí podobu inscenace, zároveň ji však i neúměrně protahují a částečně rozbíjejí zrcadlení obou textů.
Sládka vytváří Martin Polách osobitě jako obyčejného člověka usmýkaného režimem, který by chtěl svůj život prožít v nekomplikované pohodě, jenže doba mu to nedovoluje. V Poláchově skvělém ztvárnění je to postava více tragická než komická, rozhodně k ní diváci necítí odpor, ale soucit s jeho životní poutí upínající se k vysněnému setkání s idolem „Bohdalkou“.
V Dienstbierově Příjmu se Sládek (Martin Polách) a Ferdinand Vaněk (Tomáš Váhala) potkávají už oba ve vězení.
Tomáš Váhala hraje slušného a prostředí se vymykajícího Vaňka, maskujícího za vstřícným úsměvem své znechucení z „normalizační“ absurdity. Intimní křehké nitro Ivana Jirouse poodhaluje v uměřeném, věcností i citem naplněném sdělování jeho veršů Václav Helšus.
Audience a Příjem je inscenace, za kterou stojí za to se do Liberce vypravit. A nejen pro seznámení s Dienstbierovou hrou. Představuje zábavné a zároveň i dost mrazivé ohlédnutí za léty, na něž občas zbytečně rychle i rádi zapomínáme. Obě aktovky lze na scéně Malého divadla vidět již ve čtvrtek 6. dubna.
Václav Helšus je citlivým interpretem veršů i osudu Ivana Martina Jirouse.
| Václav Havel: Audience / Jiří Dienstbier: Příjem |
|---|
| Režie Břetislav Rychlík, dramaturgie Jiří Janků, scéna Svatopluk Sládeček, kostýmy Markéta Olszlá-Sládečková, hudba Petr Hromádka. Premiéra 17. února v Malém divadle, Divadlo F. X. Šaldy, Liberec. |
| Hodnocení: 80 % |
Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo F.X.Šaldy
