Článek
První část večera patřila Kožené. Čtyřmi áriemi, jejichž vznik dělí pouhých dvacet let, se jako červená nit vine téma lásky, zmaru, obav, žárlivosti, nenávisti, hněvu a šílenství.
Inteligentní pěvkyně dokáže obsah árií prolnout do hlasu, jež má pod dokonalou kontrolou. Stylovostí i proměnlivým výrazem vtáhla posluchače do dramatických situací i bez nutné znalosti textu.
Dokonalá intonační jistota je u ní samozřejmostí, vložená energie nepůsobí příliš expresivně. Hladce zvládla obtížnou Mozartovu Elvíru, nejbližší jí byla Ilia z Idomenea a nejvíc prožitku vložila do citově vypjaté koncertantní árie Haydnovy Bereniky. Dirigent Antonini citlivě s přesně reagujícími filharmoniky dokresloval dějové pásmo každé árie.
Beethovenovu symfonii č. 7 zvanou Pastorální, jíž patřila druhá část večera, pojal dirigent jako živelný spád tónů a dramaticky vyhraněných dynamických kontrastů, jimiž posluchače provedl programní hudbou.
Vysoký tep Antoniniho provedení byl přerušen jen v nádherně vyklenuté druhé větě, naplněné vřelým citem k přírodě, kdy orchestr hrál v atmosféře až jakéhosi nadýchaného tlumeného světla.
Italský dirigent a flétnista Giovanni Antonini je častým hostem České filharmonie.
V komornějším obsazení vynikly průzračné a zářící linie v barvitém podání jedinečných dřev, žesťů i jemně vybroušené tóny smyčcové sekce. Česká filharmonie uplatnila své jedinečné technické schopnosti a souhru v někdy až příliš strhujícím tempu nehledícím na detaily geniálně napsané partitury. To platilo především pro třetí roztančenou větu i bouřlivé prostředí věty čtvrté.
Rušivým momentem skvělého večera byl jen potlesk publika po první a druhé větě Beethovenovy symfonie.
| Česká filharmonie |
| Rudolfinum, Praha, 18. října |
Hodnocení: 90 %