RECENZE: Důstojnost jednoho končí tam, kde začíná blahobyt druhého

Více než pětina obyvatel Evropské unie žila v roce 2022 podle dat statistického úřadu Eurostat pod hranicí chudoby, přičemž sociální vyloučení hrozilo častěji ženám než mužům. Obě fakta se trpce odrážejí v novém snímku dokumentaristky Apoleny Rychlíkové, pro jejíž tvorbu jsou příznačná levicová, společensky angažovaná témata.

V Hranicích práce, které odvysílala Česká televize v rámci série Český žurnál, se režisérčina spolupracovnice, publicistka Saša Uhlová vydala do bílých míst našeho trhu práce. Se skrytou kamerou zabudovanou v brýlích strávila vždy několik týdnů v nemocniční prádelně, třídírně odpadu, továrně na žiletky, drůbežárně nebo za pokladnou v supermarketu.

Referovala nejenom o vlastní zkušenosti, ale zejména o lidech, kteří více či méně poslušně dřou za absolutně nedůstojných podmínek bez naděje na nápravu. O těch, které většinová společnost přehlíží, i když se bez nich neobejde.

Prakticky totožný postup volí také v případě Hranic Evropy. V těch, jak už název snímku napovídá, zkoumá limity lidské důstojnosti mimo vlast. Simuluje přitom osudy skutečných pracovních migrantů převážně z východo- a jihoevropských zemí. Ti vyrážejí na Západ starého kontinentu s vidinou vyšších výdělků, na něž v domovině nedosahují.

Uhlová znovu důsledně tají pravou identitu a v zahraničí zakouší nesmírně obtížné hledání úvazků bez pracovního povolení či povolení k pobytu.

Dokument zachycuje tři „zdárné“ úlovky: fyzickou námahu na zeleninové farmě v Německu, kde se pracuje sedm dní v týdnu bez jasného určení začátku a konce pracovní doby, funkci pokojské v levném irském hotelu, v němž se ručníky pro hosty používají i na čištění záchodů, a nakonec pozici domácí pečovatelky navštěvující nemohoucí seniory ve Francii.

Protagonistka se tentokrát dotýká možná i palčivějšího problému, totiž celounijní mašinerie s levnou prací, kterou středostavovští Evropané nejspíš nevědomky udržují v chodu. Svědomí nás všech zasahuje ve vícero momentech, jichž však zároveň naneštěstí není tolik jako v předešlém filmu.

Ačkoli mají Hranice Evropy o necelou půlhodinu delší stopáž a k tomu dávají jednotlivým svědectvím velkorysejší prostor, původní Hranice práce jsou paradoxně daleko kondenzovanější a hlouběji ponořené s účinnějším vyzněním.

Hranice Evropy premiérově uvede festival Jeden svět, který startuje 20. března v Praze a následně bude pokračovat i v dalších českých městech. Do širší distribuce snímek zamíří 4. dubna.