RECENZE: Dungeons & Dragons: Čest zlodějů. Fantasy, kterou je snadné si zamilovat

Ale ani ti, kdo hru nikdy nehráli a předchozí (ostatně dosti mizerné) adaptace neviděli, se nemusí při sledování nového filmu Dungeons & Dragons: Čest zlodějů cítit ochuzeni. Možná mají dokonce výhodu nezaujatosti a nikterak přehnaného očekávání.

Režiséři John Francis Daley a Jonathan Goldstein natočili zábavný dobrodružný fantasy velkofilm plný akce, s postavami, které je velmi snadné si od prvních okamžiků, kdy se každá z nich objeví, zamilovat. Navíc s příjemným humorem, který dává najevo, že tenhle film je hlavně pro zábavu, ale není hloupý a sám sebe neshazuje.

Z postav poutá nejvíc pozornosti potulný muzikant neboli bard Edgin (ryzí sympaťák Chris Pine), jenž se slušně živil jako zloděj artefaktů, které jedněm kradl a druhým prodával.

Ale protože žádný strom neroste do nebe a na každého dojde, Edgin jednou vložil do nesprávných rukou kořist, která se do nich neměla dostat. Tím rozpoutal sled událostí, při nichž není nouze nejen o hnusné plány hlavního padoucha v okouzlujícím podání Hugha Granta, ale ani o všechna stvoření a monstra, která fantasy svět vytvářejí.

K tomu, aby se ze šlamastiky, kterou sám způsobil, dostal a pošramocenou reputaci napravil, potřebuje Edgin tu správnou partičku. A tvůrci mu ji poskládali výborně. Od drsné válečnice a kamarádky Holgy (Michelle Rodriguezová) přes mága (Justice Smith), který svá kouzla od minulého setkání s Edginem fakt nevypiloval, až k druidce (Sophia Lillisová), jež má k účasti v Edginově plánu své vlastní důvody. A nakonec je ve hře mile nesnesitelný klaďas v podání Regého-Jeana Page, kterého by měli ostatní ještě radši, kdyby pořád tolik nekázal.

Příběh šlape v tempu, které vzbuzuje pocit, že Daleymu a Goldsteinovi nápady snad nikdy nedojdou a sami se jich nemohou nabažit. Kdyby se jich ale nabažili o patnáct minut dřív, bylo by to pro film lepší. Výprava je velkorysá, triky dobře kombinují hereckou akci s digitální technologií, kamera si hraje s detaily i celky přehledně a zábavně.

Co ale posouvá Dungeons & Dragons: Čest zlodějů o stupeň výš než běžné velké fantasy, je humor. Hlavní partičku tvoří postavy, které jsou spíše loosery než hrdiny, a každá má svůj dobře vymyšlený problém nebo trauma. I monstra jsou už svými názvy (medvědovýr) a vyobrazením vtipná, a jestli se jich někdo chce bát, může, ale také nemusí.

Dialogy jsou svižné, vtipné, pointy dobře připravené. Když kolem party probíhají mozkožrouti, kteří údajně útočí jen na chytré, a jich si ani nevšimnou, Edgin poznamená se sarkasmem, který je pro jeho postavu charakteristický: „Teď jsem se urazil.“

Film má i vážné momenty. Nepřekvapí důraz na význam rodiny, ale vždycky, když některá sekvence zahrozí sentimentem, včas přijde odlehčení, aniž by se snímek stal, byť na chvíli, parodií. A vyvážit svět fantasy, akci, dobrodružství a humor s dobře propracovanými postavami je umění, které zaslouží pokračování. V závěru filmu na něj zaděláno rozhodně je.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina