RECENZE: Druhý Aquaman hledá ztracené království i svůj účel před restartem komiksového vesmíru

Odvaha by se přitom cenila. Pokud pomineme očividnou snahu utržit v multiplexech co nejvíc korun, pokračování Aquamana nemělo co ztratit. Do kin snímek přichází jako následovník průměrných až nepovedených komiksových filmů, které se různými způsoby snažily znovu rozdmýchat nadšení pro superhrdiny.

Rovněž si s sebou nese přítěž v podobě mediálně propíraného vztahu a vzájemného obvinění mezi představitelkou Mery Amber Heardovou a hercem Johnnym Deppem. A v neposlední řadě je už delší dobu známo, že se s Jasonem Momoou do budoucna nepočítá podobně jako s Gal Gadot nebo Henrym Cavillem.

Aquaman se ale rozhodl zůstat barevný a bezpečně nezajímavý. Tvůrci vrátili do děje osobní mstu záporáka Manty, dávají šanci bratrské lásce a vykoupení a do toho mimoděk vykrádají filmové klasiky v klidných digitálních vodách za doprovodu hitovky kapely Steppenwolf.

Ve změti trapných dialogů, hlášek a rádoby komiksových / fantasy crossoverů (Orm je Loki a měl by skončit v Azkabanu) se tak objevují podmořské verze Cantina Bandu či Jabby Hutta ze Star Wars, nekromancera Sarumana, tedy vládce ztraceného království, a mnoho dalších.

Arthur Curry do toho řeší „rodičovské povinnosti“, které symbolizují čurající syn mluvící s rybami a hra na schovávanou při vystřihávání absentující matky, která má být kvůli skandálu ve filmu co nejméně. Do toho si panovník stěžuje na královské úkoly podobně jako v jedničce na fakt, že ho vůbec někdo nutí povídat si s Atlanťany. Z vladařské apatie ho vytrhává až dávný nepřítel, který se spojil se spícím králem ztraceného království.

Aquaman tak naviguje narativ směrem ke zlu, které se má nečekaně probudit, a mezitím pojí dohromady rozkmotřené bratry. To vše v doprovodu špionážních chobotnic, delfínů a krabů šlechticů, kteří sice dohromady vytvářejí vpravdě zajímavou a nevšední vizuální složku, avšak i na nich je znát, že rozpočet na originální verzi DC universa už nepustí jedinou zbytečnou korunu navíc. A podobným způsobem působí i celý snímek.

Dějem nemá šanci zaujmout, táhne se přes dvě hodiny a svým způsobem se vrací do doby před komiksovou revolucí, kdy k úspěchu stačily hlášky svalovce v latexu, pár triků a konečný souboj s obří mouchou. Efektů má požehnaně, zbytek ale na lepší vizitku nestačí.

Film naprosto rezignoval na originalitu a těží jen a pouze z charismatu Jasona Momoy, který už se ale také začíná opakovat. Zbytek obsazení tvoří podvodní stafáž a Willem Dafoe už se raději na potápějící se loď podruhé nenalodil. Chybí i solidnější soundtrack. Kde jsou časy epických hudebních témat, která charakterizovala hrdinu po prvních tónech a provázela ho od zrození až do všech mnohovesmírů?

Dvě hodiny času strávené ve společnosti Aquamana a spol. jsou tak smutným důkazem, že některé filmy už se točí bez snahy o pokrok a někdy i jen proto, aby se naplnily kontrakty. Hrdinové tak možná i porazí ztracené království, tato Atlantida ale docela klidně mohla zůstat navždy bájná a potopená.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina